Matouš 5:17-20
Výňatky z kázání Garyho Hamricka
Dovolte mi, abych vás zavedl do prostředí na severním pobřeží Galilejského moře, kde Ježíš pronáší své nejdelší zaznamenané kázání. Chci vás tedy v duchu přenést na kopec na tomto obrázku, kde se můžete těšit z této krásné scenérie.
Představte si, že tam sedíte a posloucháte Ježíše, jak vyučuje kázání na hoře. A říká: Nemyslete si, že jsem přišel proto, abych zrušil, co bylo přikázáno a předpověděno ve Starém zákoně. Naopak, přišel jsem, abych to všechno uskutečnil a dovršil. Ujišťuji vás, že dokud trvá nebe a země, ani písmenko nebo čárka z toho, co Bůh přikázal, neztratí svou platnost, dokud se nenaplní. A proto každý, kdo by nebral vážně i to nejmenší přikázání a vedl by tak lidi, bude poslední v Božím království. Ale ten, kdo se Božími příkazy řídí a učí tak druhé, bude velký v nebeském království. Pamatujte si: chcete-li vejít do nebeského království, musí vám jít o víc než jen o formální plnění příkazů a zákazů, jako to činí učitelé zákona a farizejové. (Matouš 5:17-20)
Ježíš zde poukazuje na to, jak důležité je dodržovat učení v Bibli a dělat to, co Bible říká. Zdůrazňuje zde, že i ty nejmenší části Písma, jako je nejmenší písmeno hebrejské abecedy, jsou důležité. Jinými slovy říká, že i ten nejmenší detail Jeho Slova přežije současné nebe a zemi. Bible nám říká, že jednou bude nové nebe a nová země, ale nic, ani ten nejmenší detail Božího slova, nebude ztracen. A také, že by s ním nemělo být manipulováno. Protože vše v Božím slově má za cíl promlouvat k nám jako Boží zjevení lidstvu, včetně Starého zákona.
Dnes si tedy povíme, co přesně tím Ježíš myslel a jaký to má význam pro nás.
Na začátku verše 17 Ježíš zdůrazňuje: „Nemyslete si, že jsem přišel proto, abych zrušil, co bylo přikázáno a předpověděno ve Starém zákoně. Naopak, přišel jsem, abych to všechno uskutečnil a dovršil (naplnil).“ Opět zde hovoří o platnosti a důležitosti celého Božího slova od Genesis po Zjevení.
Možná jste se někdy zamýšleli nad tím, jaký význam pro nás vlastně má Starý zákon. Jaký přínos mají starozákonní spisy? Pokud jste z nich něco četli, víte, že jsou plné mnoha pravidel, rituálů a předpisů. Nemluvě o částech, které se zabývají nemocemi, krveprolitím a válkami. Možná se tedy ptáte, má Starý zákon nějaký význam pro naše dnešní životy? Nejsme snad pod Novým zákonem? Proč vůbec potřebujeme číst a studovat Starý zákon? A pokud jste někdy porovnávali způsob, jakým se Bůh prezentuje ve Starém zákoně a v Novém zákoně, někteří z vás si možná pomysleli: “Nový zákon se mi líbí, Bůh je v něm můj Otec. Ve Starém zákoně se jeví víc jako mafiánský Kmotr.“
Někteří z vás nad tím zakopávají a říkají si: “Proč vůbec potřebujeme Starý zákon? Je opravdu těžký, je poněkud temný, je v něm spousta smrti, spousta nemocí, krveprolití, válek a tak dále.“ Pokud jste o tom někdy přemýšleli, nejste sami.
Přesto zde Ježíš ve svém nejdelším zaznamenaném kázání začíná blahoslavenstvími a hned na začátku říká: „Nepřišel jsem zrušit Starý zákon, …ale naplnit ho.“
Musí tedy existovat nějaký důležitý důvod, proč je třeba číst Starý zákon spolu s Novým zákonem a pochopit, co se nám Bůh snaží ukázat prostřednictvím obou. Co tedy Ježíš myslí tím, když říká, že ho nepřišel zrušit nebo zničit, ale naplnit jej? A co to konkrétně znamená pro nás?
Abychom pochopili, co tím chce říci, musíme hovořit o účelu Starého zákona. Začneme tím, že si povíme o rozdělení Starého zákona, abychom pochopili, jak se má číst. Zde jsou tři části nebo kategorie zákonů.
1. obřadní zákony +
2. stravovací zákony +
3. morální zákony
Když se totiž podíváte na nuance toho, jak jsou různé zákony formulovány, na jejich detaily a na to, co Bůh zdůrazňuje, spadají všechny do jedné z těchto tří kategorií.
Všimněte si, že u bodů číslo jedna a číslo dva jsem dal křížek+. Je to proto, protože obřadní a stravovací aspekty zákona již nejsou závazné. Morální kodex však stále je a postupně to tu vysvětlím. Nejprve mi dovolte hovořit o obřadních zákonech a k čemu byly určeny.
OBŘADNÍ ZÁKONY
Když se podíváte na Starý zákon, najdete tam určitá pravidla, která Bůh dal svému lidu, aby je dodržoval a odlišoval se tak od pohanských národů kolem něj.
Ve starověkých biblických dobách, v období Starého zákona, chtěl Bůh odlišit svůj lid, Izraelity, od pohanských sousedů kolem nich, a tak vydal určité obřadní zákony, aby je od nich odlišil. Ty zahrnovaly věci jako – jak se oblékat, dokonce jak si stříhat vlasy, zahrnovaly by otázky hygieny, zahrnovaly i hostiny a slavnosti, rituální očistu, bohoslužebné praktiky a další kategorie. Všechny pokyny, jak se odlišit a zůstat odděleni ve vzhledu a praktikách od pohanských sousedů kolem nich.
Uvedu vám zde nějaké příklady. – Například mužům bylo v Leviticus řečeno: „Nebudeš si holit boky hlavy ani si nebudeš znetvořovat okraje vousů.“ Jinými slovy, bylo jim řečeno, aby si nechali růst vousy a nikdy se neholili v oblasti spánků. Dodnes zejména chasidští Židé nechávají tyto své vlasy kolem uší růst. Někdy je natáčejí nebo si je svazují za ušima. Berou to velmi doslovně.
Důvod, proč to Bůh řekl, byl ten, že pohani kolem nich si holily tyto části hlavy, aby se mohli účastnit pohanských rituálů. Bůh říká: „Nechci, abyste se účastnili těchto rituálů, takže nechci, abyste si holily boky hlavy.” Tak je požádal, aby se tímto tímto způsobem od nich odlišili.
V knize Leviticus se píše, že kdo zhřešil má: přinést knězi jako oběť za vinu berana ze stáda, jednoho bez vady a odpovídající hodnoty. Tímto způsobem za něj kněz vykoná smíření za neúmyslně spáchané přestupky a bude mu odpuštěno. Jedná se o oběť za vinu, když se ten člověk dopustil provinění proti Hospodinu. Obětovali život toho zvířete, aby učinili smíření za život viníka.
V obřadním zákonu se tedy jednalo se o obřadní úkony týkající se hygieny, oděvu, stříhání vlasů a přinášení obětí.
STRAVOVACÍ ZÁKONY
Pak je tu stravovací aspekt zákona. A stravovací zákony měly za cíl udržet Boží lid zdravý, v tom je určitá moudrost. Opět to není závazné. Nejste těmito zákony vázáni, ale přesto byste možná chtěli praktikovat některé z těchto stravovacích aspektů pro své osobní zdraví.
Bůh rozdělil určitá zvířata do kategorií čistých a nečistých. Kategorie čistých je to, co Židé nazývají košer. Pak tu byla nečistá zvířata, která se jíst nesměla. Bůh to zavedl jako pravidlo čistoty. Ve skutečnosti to však mělo naznačit širší souvislosti. Myšlenku, že skutečná čistota, kterou potřebujeme, se netýká jídla, ale našeho srdce. A k tomu se dostaneme později v našem dnešním studiu.
Zde je několik příkladů některých stravovacích aspektů zákona. Leviticus: Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi a řekl jim: „Mluvte k synům Izraele a řekněte jim: Toto jsou zvířata, která smíte jíst ze všech zvířat, která jsou na zemi, ta zvířata, která mají rozdvojená kopyta a přežvykuje, to smíte jíst.
Podle těchto stravovacích zákonů, pokud mělo zvíře rozdělená kopyta a přežvykovalo – muselo mít obojí, pak bylo v pořádku ho jíst. Pokud mělo jedno nebo druhé, ale ne obojí, nemohli jste ho jíst.
Jedním z nejběžnějších zvířat, o kterém i ti, kdo nejsou Židé, vědí, že je Židé nesmí jíst, pokud tyto stravovací zákony dodržují, je vepřové maso. Prasata jsou tedy zakázána. A Bible v Deuteronomiu říká: „Prase je pro vás nečisté, neboť má rozdělená kopyta, ale nepřežvykuje; nesmíte jíst jejich maso ani se dotýkat jejich mrtvých těl.“
Pokud budete chtít přísně dodržovat stravovací předpisy zákona týkající se prasat, znamená to žádnou slaninu, žádná grilovačka z vepřového masa, žádné šunkové sendviče.
A poslouchejte, je to ještě horší: Ze všeho, co je ve vodě, můžete jíst to, co má ploutve a šupiny; musí mít obojí, ať už v moři nebo v řekách, to můžete jíst; ale všechno v mořích a řekách, co nemá ploutve a šupiny, všechno, co se pohybuje ve vodě, nebo jakýkoli živý tvor, který je ve vodě, to je pro vás ohavností.
To znamená žádné krevety, žádné kraby, žádné humry, žádné ústřice… Bůh říká: „Nechci, abyste jedli nic z toho.“
Teď si zase můžete osobně vybrat, jelikož se jedná o ryby, které žerou ze dna, pravděpodobně to není to nejlepší k jídlu. Můžete se tak rozhodnout na základě osobního přesvědčení a toho, že to pro vás nemusí být dobré. Ale pokud jde o omezení založené na zákoně, stále to není závazné.
Toto jsou stravovací zákony. Ale máme i dobrou zprávu. Obřadní a stravovací aspekty starozákonního zákona již nejsou závazné. Jak to víme? Díky tomu, co říká Ježíš v Novém zákoně, a také o tom hovoří Pavel. Tyto věci byly obrazem Krista, pokud jde o čistotu, neposkvrněnost a rituální záležitosti. Byly vnější, poukazovaly však na potřebu větší důležitosti uvnitř. A tak byly tyto předpisy zavedeny dočasně, aby odlišily Boží lid jako ten, který patří Jemu. Ale skutečným problémem je srdce.
v Novém zákoně to Pavel napsal v Koloským: Ať vás tedy nikdo nesoudí kvůli jídlu nebo pití, kvůli stravovacím předpisům, kvůli svátkům, novým měsícům, obřadům nebo sabbatu, které jsou stínem věcí budoucích, ale podstata je v Kristu.
Jinými slovy, obřadní a stravovací aspekty sloužily po určitou dobu k odlišení Božího lidu od zbytku pohanského světa. Proto Bůh dal pokyny ohledně uctívání, hygieny, oděvu, stravy a svátků, dokud nepřijde Kristus, aby vyřešil větší problém, který nebyl vnější, ale vnitřní. Tím je srdce. Protože můžete absolvovat všechny rituální koupele na světě, můžete slavit všechny svátky, můžete si nechat ostříhat vlasy přesně tak, jak se tam píše, jíst pouze košer jídlo atd., a přesto nebudete v souladu s Bohem. Proč? Protože problémem je srdce. A právě to přišel Ježíš napravit. A proto je morální kodex stále v platnosti, protože potřebujeme regulovat srdce. Jak si můžete všimnout tady v Kázání na hoře. V mé Bibli je tu podtitulek, který říká, že vražda začíná v srdci, dále se píše, že cizoložství začíná v srdci.
A když se podíváte na další pasáže Ježíš říká: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezabiješ.‘ (To je přikázání číslo 6.) A kdokoli zabije, bude vystaven soudu, ale já vám říkám, že každý, kdo se bezdůvodně hněvá na svého bratra, bude vystaven soudu. Co tím říká? Říká, že vražda ve skutečnosti začíná v srdci. Že když cítíte hněv vůči bratrovi nebo sestře, když cítíte hořkost a vztek, a pokud se s tím nevyrovnáte, můžete někoho zabít. Takže říká, že vražda je ve skutečnosti záležitostí srdce, protože tam to všechno začíná. Totéž platí pro cizoložství: Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ (To je sedmé přikázání z deseti přikázání.) Ježíš však říká: ‚Kdokoli se na ženu dívá s chtíčem, již s ní zcizoložil ve svém srdci.‘ Říká tedy, že obřadní aspekty se týkají srdce a že stravovací předpisy zákona napravit srdce nedokážou. Trable, které máme s hříchem, spočívají v tom, že vycházejí ze srdce. Musíme napravit srdce.
Problémem je, že v Ježíšově době si lidé mysleli, že si mohou své srdce napravit sami. A lidé si to myslí dodnes. Že stačí dělat určité věci, chovat se a jednat určitým způsobem, a tím si lze srdce napravit.
Ve skutečnosti si sami své srdce napravit nedokážeme. Právě proto přišel Ježíš.
To už však trochu předbíhám.
MORÁLNÍ ZÁKONY
Třetí kategorií, je morální rozměr zákona. Morální zákony, které Bůh dal, jsou obecně považovány za nadčasové, věčné a univerzální. Proč? Protože vycházejí z Božího charakteru. Bůh je totiž takový, že nechce, aby jeho děti žili způsobem, který je v rozporu s Jeho vlastním charakterem. Uvedu zde několik příkladů:
Když Bible hovoří o tom, že nemáme vydávat falešné svědectví, jinými slovy nemáme lhát, je to proto, že Bůh je Pravda, a proto nechce, abychom dělali něco, co je v rozporu s Jeho charakterem.
Když v Písmu říká, abychom nezcizoložili, je to proto, že On je věrný a chce, abychom byli věrní.
Když říká „nezabíjej“, je to proto, že On je původcem života, a proto chce, abychom život respektovali.
Když říká „nebuď nelítostný“, je to proto, že On je milosrdný.
Když říká „nebuď nelaskavý“, je to proto, že On je láskyplný.
Když říká „nebuď nespravedlivý“, je to proto, že On je spravedlivý.
Chápete to? Takže, to je ten morální aspekt, pokud jde o chování.
Bůh tím říká: „Toto je můj charakter, a já chci, abyste žili tím způsobem, který tento charakter ctí.“
Když tedy žijeme způsobem, který tento charakter zneuctívá, porušujeme Boží morální zákon. A proto tento morální zákon neztrácí platnost.
A mimochodem, morální zákon Bible se stal samotným základem právního systému. – Proč nemůžete někoho zavraždit, proč nemůžete někoho okrást? Protože náš zákon je založen na biblických principech. To je ten důvod, proč existují určité věci, které jsou zakotveny v zákoně – co můžete a co nemůžete dělat.
Takže morální kodex pro nás zůstává neporušený, a to nejen jako pro křesťany, ale i jako pro obyvatele, jelkož biblické zákony byli původně základem práva v naší zemi. Nyní, jak společnost postupně opouští Boží zákon, Boží slovo, tak pak v důsledku toho budou zákony, které byly kdysi založeny na Bibli, brzy opuštěny spolu s ním. Když začnete opouštět Bibli, která je základem, pak začnete přepisovat zákony, opustíte zákony, na nichž byly původně založeny. A to je to, co právě teď vidíme v mnoha zemích. Když máte jiné hodnoty než Písmo jako základ pro zákon, pak začnete zákony přepisovat sami, a pak se stanete měřítkem vy, a už ne Bůh.
Jestli je teď Boží morální kodex stále platný, jaký je pak jeho účel pro nás?
Existuje trojí účel Starého zákona, co se týká morálního kodexu. Tyto tři důvody, mají za úkol vysvětlit: co je hřích, odhalit hřích v nás a nakonec vyjádřit naši potřebu spasitele.
1. Co je hřích
Prvním účelem Božího morálního kodexu je vysvětlit, co je hřích.
Některé aspekty dobra a zla jsou intuitivní, a to proto, že jsme stvořeni k Božímu obrazu a k Jeho podobě. Víte, že něco je správné, a něco je špatné, a nikdo vás to nemusí učit, prostě to víte. Myslím tím, že když tříleté dítě ukradne hračku sousedovic dítěti, s kterým si hraje, co udělá? Schová ji! Protože ví, že to, co právě udělalo, bylo špatné. Je to něco intuitivního, něco instinktivního.
Jsou tu však i jiné věci, které se musí naučit. Věci, kterých si instinktivně nebo intuitivně nemusíme být vědomi, a proto se je musíme naučit. I sám Pavel to řekl v Římanech: „Ani bych nevěděl, že nemám závidět, kdyby mi to zákon neřekl: ‚Nezáviď svému bližnímu vůbec nic.“ (To je přikázání číslo deset.) Pavel tedy přiznával: „Víte, záviděl jsem lidem to, co měli a kým byli, a ani jsem nevěděl, že je to špatné, dokud mi Bůh jasně neřekl: ‚To se nemá dělat.‘ A totéž platí i pro nás.
Možná instinktivně víte, že byste neměl nikoho zabít, ale možná nevíte, dokud si nepřečtete Bibli, co tam Ježíš o vraždě také prohlásil, a to, že vražda začíná v srdci. V Desateru stojí psáno: „Nezabiješ. Proto kdo zabil, musí před soud.“ Ale já vám říkám, že bude souzen každý, kdo se hněvá na svého bližního. Pohrdání člověkem je zločin, a kdo svolává na druhého Boží trest, sám mu propadne. Dáváš-li do pořádku svůj vztah k Bohu a uvědomíš si, že máš s někým nesrovnalost, odstraň ji a smiř se s ním. Teprve potom předstup před Boha. Nejsi-li ochoten ke smíru s druhým člověkem, bude na tebe žalovat tvůj hněv před Bohem a neunikneš odsouzení. Je to tak, jako když tě věřitel vede k soudci. Nedomluvíš-li se s ním cestou, půjdeš do vězení a celý dluh si odpykáš. Říká: „Poslouchej, možná víš, že je špatné někoho zabít, ale možná nevíš, že je špatné chovat v srdci hořkost a nenávist. “ Některé věci se tedy musíme naučit.
Někdy lidé nedokáží odpustit to, co jim někdo udělal. A jako křesťan, dokud si v Bibli nepřečteš, že máš odpouštět, tak jako Ježíš odpustil tobě, tak to nevíš. Proč nám to musí být v Bibli řečeno? Protože to není naše automatická reakce. Když tě někdo urazil nebo ti opravdu ublížil, tvůj instinkt není: „Zapomenu na to.“ To není to první, co tě napadne. Ve skutečnosti si nejprve si řekneš: „Bože, ať za to zaplatí!“ apod. Musím se to tedy naučit. Potřebuji Boha a Jeho pomoc, abych dokázal odpouštět tak, jak On odpustil mně. Není to snadné, nepřijde to samo od sebe. Některé z těchto věcí se musíme z Bible naučit.
A tak nám Boží morální zákon vysvětluje, co je hřích. Možná bychom to nevěděli, kdybychom nečetli a nerozuměli tomu, co od nás Bůh očekává. To, co Bůh říká, že je správné, a co Bůh říká, že je špatné, a tak se to musíme naučit.
2. Odhaluje hřích v nás
Za druhé, morální zákon odhaluje hřích v nás. Když čteme v Bibli ohledně nějakého morálního kodexu, najednou si uvědomíme hřích ve svém vlastním srdci. Bible říká v Galatským 2:16: Víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. Jinými slovy, nemůžete si cestu do Nebe odpracovat nebo zasloužit. Říká: „Zákon je poznání hříchu.“ (Římanům 3:20) Zákon byl dán částečně proto, abych si uvědomil hřích v mém vlastním srdci.
Dovolte mi to ilustrovat takto: Když je někdo nemocný, vytáhnete teploměr a změříte mu teplotu. Ale teploměr sám o sobě nemá žádné léčivé účinky, dokáže vám jen sdělit, že jste nemocní. Zákon tě nemůže vyléčit, může jen odhalit, že jsi duchovně nemocný. Zákon sám o sobě není lékem, který by tě uzdravil, ale odráží skutečnost, že jsi nemocný, že jsi hříšný.
3. Ukazuje potřebu Spasitele (Zachránce)
A nakonec, za třetí, účelem morálního zákona je vyjádřit naši potřebu někoho, kdo by nám s tím pomohl, kdo by nás z toho našeho stavu zachránil – Zachránce, Spasitele.
Pavel to řekl v Galatským: „Nyní, když přišla víra, již nejsme pod dohledem zákona.” Proč? No, protože co je silnější? Vztah, který mám s Ježíšem, který mi vede mé srdce, nebo čtení spousty pravidel a předpisů?
Než přišel Ježíš, měli lidé k dispozici pouze zákon, který pomáhal regulovat srdce. Když Ježíš zemřel na kříži za naše hříchy, došlo ke změně. Nyní s Ním máme vztah, který vede naše srdce. Je to vztah založený na lásce, ne vztah založený na zákoně. Je to tedy mnohem větší motivace, když máte s někým milostný vztah a chcete mu dělat radost a prokazovat respekt, a tak to je i s Ježíšem. Když se však jedná jen o psaný zákon, není to tak silný vztah.
Pavel říká v Galatským, že záměrem zákona bylo odhalit skutečnost, že mám hřích ve svém srdci. A jak to napravím? Jak se smířím s Bohem, když mám všechny ty hříchy? Když si přečtete všechna přikázání, kterých je ve Starém zákoně přes 600, je možné je vůbec všechny splnit? Ne, vždycky zaostáváte za Boží slávou. Ve skutečnosti to je přesně to, co Bible říká: Všichni zhřešili a jsou daleko od Boha. Římamům 3:23 Nikdo z nás nesplňuje Boží standardy.
Existují dva způsoby, jak se to pokusit napravit. První způsob je špatný a nefunguje, a často to dělali farizeové v Ježíšově době a někteří lidé to dělají dodnes. Vypadá to takto: Dobře chápou co je hřích. Čtou Bibli, a hřích je tam vysvětlen, a pokud mají alespoň špetku sebeuvědomění, uvědomí si, že jsou hříšníci. To dělají správně. Vidí svůj zlomený stav a jak moc se nemohou napravit sami, ale pak místo toho aby se spoléhali na Boha, vynakládají své vlastní úsilí. Snaží se být dobrými lidmi a konat mnoho dobrých skutků a mnoho ušlechtilých věcí a být velmi charitativní. Neustále to vidím v našem světě.
Jak se lidé, kteří neznají Ježíše, snaží dělat spoustu věcí, aby uklidnili své vlastní výčitky svědomí. – “Dělají tuhle dobrou věc a pak tamtu dobrou věc…atd.” A některé z těch věcí jsou opravdu obdivuhodné. Neříkám, že je to špatné, ale cítím v tom tu motivaci. Motivací je, že začnou třeba iniciativu za čistou vodu, aby všichni lidé na celém světě měli čistou vodu. Ale otázkou je, proč to dělají? Je to proto, že mají opravdu zlomené srdce pro lidi, kteří potřebují čistou vodu, nebo to nějak napravuje něco, co je v nich rozbité? Možná si to ani neuvodomují, ale chtějí se cítit lépe sami se sebou. To je to, co se částečně děje. Lidé, kteří neznají Ježíše, zdvojnásobují své úsilí. Začnu dělat spoustu dobrých skutků. “Budu opravdu šťastný a dám spoustu peněz, udělám …, budu laskavý, budu milující, budu se všemožně snažit uklidnit své vlastní svědomí.”
To má ale dva problémy: za prvé je to frustrující, protože to nikdy nemůže opravdu napravit zlomené srdce, protože jsme všichni zlomení lidé. A za druhé to vede k sebestřednosti, protože člověk si pak začne myslet, že se může zlepšit tím, co dělá. Sebestřednost problém nikdy nevyřeší. To, co potřebujeme, je Spasitel. Potřebujeme pochopit bod jedna a bod dva (co je hřích a odhalit hřích sám v sobě), ale pak je tu bod tři. To je skutečnost, že:
“sám sebe nedokážu napravit, ať se snažím jak se snažím.”
Být štědrý a dávat a všechno to je ušlechtilé a pokračujte v tom, to je v pořádku, ale je dobré vědět, že to nevyléčí stav vašeho srdce, které je zlomené.
Prorok Jeremiáš říká, že srdce je lstivé nade vše, kdo je může poznat. Bible říká, že jsme všichni zhřešili a nedosáhli Boží slávy, jsme daleko od Boha, nejsme dost dobří. A tak Bůh, který to ví, posílá svého syna Ježíše. Hřích dává svou odplatu – smrt; Bůh dává jako projev své milosti věčný život. Získáváme ho prostřednictvím našeho Pána, Ježíše Krista. Římanům 6:23
Je hezké, že chceš být svými skutky lepším člověkem, jsem si jistý, že to přispěje k lepšímu světu, ale to ti nepomůže s tvým hříšným stavem. To, co potřebujeme, je Spasitel a Jeho jméno je Ježíš.
VELKÁ VÝMĚNA
To, co nám Bůh nabízí, je to, čemu říkám „velká výměna“. Bible říká v 2. Korintským, že: Bůh učinil svého Syna Ježíše, který nepoznal hřích, hříchem za nás, abychom v něm mohli být ospravedlnění. Není to úžasné? Co Bůh řekl, bylo: „Vložím tvůj hřích na Svého syna a na oplátku ti přičtu Jeho spravedlnost.” Jaká to (pro nás) výhodná dohoda! – Ježíš na sebe vezme naši vinu, naši hanbu, náš hřích. A to udělal tím, když za nás zemřel na kříži. Když tedy vložíme svou víru a důvěru v Ježíše a v to, co na kříži udělal, Bůh říká – “spravedlnost mého syna se rozšíří na tebe”.
Podívejte se na konec toho, co jsem zde četl z Matouše, Ježíš říká něco, co by v Jeho době bylo velmi překvapivé, rád bych to více objasnil. Říká: „Neboť vám pravím, že pokud vaše spravedlnost nepřevýší spravedlnost zákoníků a farizeů, v žádném případě nevejdete do království nebeského. Lidé v Ježíšově době z toho museli být úplně mimo a říkat si: „Co tím myslí? To přece nejde být lepší než farizejové a zákoníci! – Ti lidé žijí a dýchají Božím slovem a vždy se snaží dodržovat tato nařízení, jak nejlépe umí, i když stále nedosahují dokonalosti.“ Jsou to však ti, kteří byli v té době nejspravedlivější (i když byli ve skutečnosti často pokrytečtí). Ale když Ježíš říká, že vaše spravedlnost musí převyšovat jejich, v tu chvíli si bezpochyby říkali: „Je to vůbec možné?“
Samozřejmě, to je právě proč to Ježíš řekl, protože chtěl, aby si uvědomili, že to nedokážou vlastní silou. Ježíš zde říká: „Potřebujete Mě.“ Ježíš chce, aby pochopili, že potřebují Spasitele. „Vezmu na sebe vaše hříchy a dám vám svou spravedlnost, a moje spravedlnost převyšuje spravedlnost každého člověka na zemi. Takže pokud si myslíte, že všichni ti farizeové a zákoníci jsou spravedliví, vaše spravedlnost musí být ještě větší, a jediný způsob, jak může být vaše spravedlnost větší, abyste se dostali do nebe, je, když přijmete tu mou spravedlnost. Potřebujete Mou spravedlnost.
Zakončím zde veršem z Filipským 3:8–9, kde Pavel říká: To, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře.
Vezměte si například muže jako krále Davida, který byl v Bibli známý mnoha hrdinskými činy, byl druhým králem Izraele. Je však také známý svým velkým morálním selháním – cizoložstvím! Žil podle Starého zákona. Jak může být člověk pod Starým zákonem ospravedlněn předtím, než Ježíš zemřel na kříži? Tím, že se jako David v Žalmu obrací k Bohu a říká: „Vytvoř ve mně čisté srdce. Bože, obnov ve mně správného ducha, neboť jsem si uvědomil, že sám nedokážu nic udělat, abych změnil svůj stav, ale Ty, Bože, můžeš ve mně stvořit čisté srdce a obnovit správného ducha. A to je to, co Bůh činí i dnes.
MODLITBA
Otče, děkujeme Ti, že jsi poslal svého Syna Ježíše, aby se stal naší spravedlností, abychom s Tebou skrze víru v Něj byli smířeni. On bere naše hříchy a dává nám na oplátku Svou spravedlnost. Děkujeme ti za to.
Děkujeme ti, Ježíši, že nás můžeš očistit zevnitř, že můžeš působit v našem srdci a proměnit nás zevnitř. Děkujeme ti, že to děláš i dnes, že nám vytváříš čisté srdce a obnovuješ v nás správného ducha. Děkujeme ti za Tvou lásku, milost a za tvé očistné dílo v našich životech.” Amen
Pokud víte, že máte narušený vztah s Bohem, přijměte Jeho spravedlnost, odevzdejte Mu své hříchy, vyznávejte Mu svou potřebu Spasitele.
Nenechte, aby vás vaše hříšnost odvedla od Boha, ať vás raději přivede k Němu.
Protože On je milující Otec, který za vás poslal svého Syna Ježíše, abyste s Ním mohli žít v souladu.
Bůh vám žehnej!
