Ježíš učí o manželství a rozvodu
Za Ježíšem přišli i farizejové a chtěli ho vyprovokovat k nějakému výroku, který by mohli použít proti němu. „Může se člověk rozvést z jakéhokoliv důvodu?“ zeptali se. On odpověděl: „Nečetli jste v Písmu, že když na počátku Bůh stvořil muže a ženu, ustanovil: Muž opustí své rodiče, připojí se ke své ženě a stanou se jednou bytostí? Nikdo nemá právo rozdělit to, co Bůh spojil.“ Oni však namítali: „Proč tedy Mojžíš řekl, že muž může propustit manželku jednoduše tím, že jí dá rozlukový lístek?“ Ježíš odpověděl: „Toto ustanovení Mojžíšova zákona je ústupkem vaší tvrdosti a nesnášenlivosti. Původní Boží úmysl to však nikdy nebyl. Já vám říkám, že kdo se rozvádí z jiného důvodu, než je cizoložství jeho partnera, a uzavírá nový sňatek, dopouští se sám cizoložství.“ Učedníci mu řekli: „Když mohou nastat takové těžkosti mezi mužem a ženou, pak je lepší se neženit.“ On odpověděl: „Tak jednoduché to není. Je zde nutné porozumět Boží vůli. Jsou tři důvody proto, aby člověk zůstal svobodný: když je k manželství od narození nezpůsobilý, když mu v uzavření sňatku zabránili lidé, nebo když se manželství zřekne dobrovolně pro plnou službu Boží věci. Rozumíte tomu?“
KOMENTÁŘ: TOTO JSME JIŽ PODROBNĚJI PROBÍRALI V PŘEDEŠLÉ KAPITOLE. HLAVNÍ JE NEBÝT POD ZÁKONEM, ALE BÝT SVOBODNÝ A VEDENÝ DUCHEM SVATÝM, DUCHEM LÁSKY, V KAŽDÉ OSOBNÍ SITUACI.
Ježíš žehná malým dětem
13 Potom k Ježíšovi nosili malé děti, aby jim žehnal a modlil se za ně. Učedníci však domlouvali těm, kteří děti přivedli, aby Ježíše neobtěžovali. On jim ale řekl: „Nechte je, ať jdou ke mně, a nebraňte jim. Jejich místo je u mne.“ Kladl na ně ruce a žehnal jim. Pak odtud odešel.
KOMENTÁŘ: JEŽÍŠOVA LÁSKA! V KULTUŘE, KDE SE DĚTI A ŽENY NETĚŠILY VELKÉMU RESPEKTU, SI PRO NĚ JEŽÍŠ VŽDY NAŠEL ČAS A MÍSTO. A DOKONCE ČASTO DĚTI VYVYŠUJE JAKO NĚKOHO, KDO BY NÁM MĚL BÝT PŘÍKLADEM SVOU DĚTSKOU VÍROU. KDYŽ DĚTEM NĚCO ŘEKNEME, ONY NÁM VĚŘÍ. STEJNĚ TAK BYCHOM MĚLI MY VĚŘIT, DŮVĚŘOVAT, NASLOUCHAT A DĚLAT TO, CO ŘÍKÁ NÁM NÁŠ NEBESKÝ OTEC.
Ježíš mluví s bohatým mužem
16 Za Ježíšem přišel jeden mladý člověk a ptal se ho: „Mistře, jakými dobrými skutky mohu získat věčný život?“ Ježíš mu na to řekl: „Snažíš se být dobrý? To se chceš vyrovnat Bohu, který jediný je skutečně dobrý! Plň jeho přikázání a budeš věčně živ.“ „Která to jsou?“ zeptal se mladý muž. Ježíš odpověděl: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, lhát, budeš ctít svoje rodiče, své bližní budeš milovat jako sebe!“ 20 Mladík na to řekl: „To všechno jsem vždycky dodržoval. Co mi ještě chybí?“ Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej celý svůj majetek a peníze rozdej chudým, a tak budeš mít poklad v nebi. Pak se vrať a staň se mým učedníkem.“ Mladík zesmutněl a zklamaně odešel. Měl totiž velký majetek. Ježíš pak řekl svým učedníkům: „Pro zámožného člověka je velmi nesnadné postavit se na Boží stranu. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, pak snáze projde velbloud uchem jehly, nežli bohatý branou Božího království.“ Učedníky to překvapilo a ptali se: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“ Ježíš se na ně zadíval a řekl: „V lidských silách to není, ale Bůh dokáže všechno.“ Petr se ozval a řekl: „My jsme se vzdali všeho a jdeme za tebou. Co nás čeká?“ Ježíš odpověděl: „Ujišťuji vás, že až přijdu, abych stvořil nový svět, nad kterým budu panovat v plné slávě, pak vás dvanáct, kteří mne následujete, posadím po svém boku jako soudce celého Izraele. A každému, kdo se vzdá domova, bratrů, sester, otce, matky, manželky, dětí nebo majetku proto, aby šel za mnou, všechno mu mnohokrát vynahradím a bude mít podíl na věčném životě. Mnozí první budou poslední a poslední budou první.
KOMENTÁŘ: ZDE, VE VERŠI 26, NALEZNEME TEN SLAVNÝ SLIB: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“ ANO, NĚKDY PO NÁS MŮŽE BŮH CHTÍT, ABYCHOM SE VZDALI NĚKOHO DŮLEŽITÉHO V NAŠEM ŽIVOTĚ, VĚTŠINOU JE TO TEST, ABYCHOM MU DOKÁZALI, ŽE ON JE PRO NÁS DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ VŠECHNO A VŠICHNI OSTATNÍ. JAKO ODMĚNU NÁM DÁ 100x VÍC! TOHLE JSEM OSOBNĚ ZAŽILA A MŮŽU POTVRDIT, ŽE TO, CO ZÍSKÁME POTOM, JE MNOHEM VÍC, NEŽ ČEHO SE VZDÁME! NAVÍC NÁS NENUTÍ. JE TO NA NÁS. ČASTO SE NÁM TAKO LEKCE V ŽIVOTĚ MŮŽE OPAKOVAT. POKAŽDÉ, KDYŽ DÁME NĚKOHO NEBO NĚCO PŘED BOHA, ON NÁM TO UKÁŽE. A KDYŽ SE TOHO ČLOVĚKA ČI TÉ VĚCI NEBO TŘEBA ZVYKU VZDÁME, ČASTO TO I DOSTANEME ZPĚT, ALE KDYŽ DO TOHO JDEME, NEVÍME, JAK TO nakonec SKONČÍ. NIKDY JSEM TOHO ALE NELITOVALA! MOŽNÁ JSEM SPÍŠ LITOVALA, KDYŽ MI TRVALO VZDÁT SE NĚČEHO DÉLE, PŘIŠLA JSEM O SPOUSTU POŽEHNÁNÍ, NEBO JSEM JE UŽ DÁVNO MOHLA MÍT A MÍSTO TOHO SE ZBYTEČNĚ TRÁPILA. POKAŽDÉ, KDYŽ PO NÁS JEŽÍŠ NĚCO CHCE – JE TO PRO NAŠE DOBRO. NĚKDY PRO DOBRO TĚCH KOLEM NÁS. (PŘESTAT SE OPÍJET, KDYŽ JSME PAK DOMA AGRESIVNÍ APOD.) POMÁHÁ MI, KDYŽ SI PAMATUJI, ŽE ČASTO ZMĚNA= ROVNÁ SE JEŽÍŠ. KDYŽ DOKÁŽEME PŘIJMOUT, ŽE ZA NĚJAKOU ZMĚNOU JE ON, BUDEME PAK JAKO TA PANÍ, KTERÁ SE STĚHOVALA DO DOMOVA DŮCHODCŮ. – UŽ SE PŘEDEM ROZHODLA, ŽE SE JÍ TAM LÍBIT BUDE!
