„Věda bez náboženství je chromá; náboženství bez vědy je slepé.“ – Einstein Albert
„Iritující“ fakta
Psal se rok 1916 a Albertovi Einsteinovi se nelíbilo, kam ho jeho výpočty vedou. Pokud byla jeho teorie obecné relativity pravdivá, znamenalo to, že vesmír není věčný, ale měl svůj počátek. Einsteinovy výpočty skutečně odhalovaly definitivní počátek veškerého času, veškeré hmoty a veškerého prostoru. To bylo v rozporu s jeho přesvědčením, že vesmír je statický a věčný.
Einstein později nazval svůj objev „iritujícím“. Chtěl, aby vesmír existoval sám o sobě – nezávisle na jakékoli vnější příčině, ale vesmír se jevil jako jeden obrovský efekt.
Einstein ve skutečnosti tak nesnášel důsledky obecné relativity – teorie, která je nyní prokázána jako přesná na pět desetinných míst – že do svých rovnic zavedl kosmologickou konstantu, aby ukázal, že vesmír je statický, a vyhnul se absolutnímu počátku.
Einsteinova konstanta (fudge factor) však dlouho nevydržela. V roce 1919 provedl britský kosmolog Arthur Eddington během zatmění slunce experiment, který potvrdil, že obecná relativita je skutečně pravdivá – vesmír nebyl statický, ale měl svůj počátek. Stejně jako Einstein nebyl ani Eddington spokojen s důsledky této teorie. Později napsal: „Z filozofického hlediska je pro mě představa počátku současného uspořádání přírody odpudivá…. Rád bych našel nefalšovanou skulinku.“1
V roce 1922 ruský matematik Alexander Friedmann oficiálně odhalil Einsteinův fudge faktor jako algebrickou chybu. (Je neuvěřitelné, že ve snaze vyhnout se počátku velký Einstein dělil nulou – něco, co i školáci vědí, že se nedělá!) Mezitím nizozemský astronom Willem de Sitter zjistil, že obecná relativita vyžaduje, aby se vesmír rozpínal. A v roce 1927 bylo rozpínání vesmíru skutečně pozorováno astronomem Edwinem Hubblem (po kterém pojmenovali vesmírný dalekohled). Při pohledu přes 100palcový dalekohled v kalifornské observatoři Mount Wilson objevil Hubble „rudý posuv (redshift)“ ve světle každé pozorovatelné galaxie, což znamenalo, že se tyto galaxie od nás vzdalují. Jinými slovy, obecná teorie relativity byla opět potvrzena – zdá se, že vesmír se rozpíná z jediného bodu ve vzdálené minulosti.2
V roce 1929 se Einstein vydal na Mount Wilson, aby se sám podíval Hubbleovým dalekohledem. To, co uviděl, bylo nezvratné. Důkazy z pozorování ukázaly, že vesmír se skutečně rozpíná, jak předpověděla obecná teorie relativity. Kosmologická konstanta byla nyní zcela zdrcena váhou důkazů proti ní, Einstein již nemohl podporovat své přání věčného vesmíru. Následně popsal kosmologickou konstantu jako „největší omyl mého života“ a přesměroval své úsilí k nalezení řešení hádanky života. Einstein řekl, že chce „vědět, jak Bůh stvořil svět. Nezajímá mě ten či onen jev, spektrum toho či onoho prvku. Chci znát Jeho myšlenky, zbytek jsou detaily.“3
Ačkoli Einstein tvrdil, že věří v panteistického Boha (boha, který je vesmírem), jeho komentáře přiznávající stvoření a božské myšlenky lépe popisují teistického Boha. A jakkoli to může být „iritující“, jeho teorie obecné relativity je dnes jedním z nejsilnějších důkazů existence teistického Boha.
Obecná relativita skutečně podporuje jeden z nejstarších formálních argumentů pro existenci teistického Boha – kosmologický argument.
KOSMOLOGICKÝ ARGUMENT – začátek konce ateismu
„Kosmologický“ pochází z řeckého slova cosmos, které znamená „svět“ nebo „vesmír“. To znamená, že kosmologický argument je argumentem o počátku vesmíru. Pokud měl vesmír počátek, pak měl vesmír příčinu.
V logické formě zní argument takto:
1. Vše, co mělo počátek, mělo příčinu.
2. Vesmír měl počátek.
3. Proto měl vesmír příčinu.
Vše, co mělo počátek, mělo příčinu – je zákon kauzality, který je základním principem vědy. Bez zákona kauzality by věda nebyla možná. Francis Bacon (otec moderní vědy) dokonce řekl: „Pravé poznání je poznání podle příčin.“4 Jinými slovy, věda je hledání příčin. To je to, co vědci dělají – snaží se objevit, co co způsobilo.
Pokud jsme o vesmíru něco zjistili, pak to, že nic se neděje bez příčiny. Když člověk jede po silnici, nikdy se před jeho autem z ničeho nic neobjeví auto bez řidiče nebo bez nějaké příčiny. Mnozí by tento názor rádi vnutili policistům, přesto to pravda není. 😁
Definice: Zákon příčinnosti je základní vědecký a filosofický princip, podle kterého má každá událost, jev nebo změna ve světě svou příčinu, která jí předchází. Kauzalita definuje vztah příčina-následek.
Ani velký skeptik David Hume nemohl popřít zákon kauzality/příčinnosti. Napsal: „Nikdy jsem netvrdil tak absurdní tvrzení, že by něco mohlo vzniknout bez příčiny.“5
Ve skutečnosti popírat zákon příčinnosti znamená popírat racionalitu. Samotný proces racionálního myšlení vyžaduje, abychom spojili myšlenky (příčiny), které vedou k závěrům (následek). Pokud vám tedy někdo někdy řekne, že nevěří v zákon příčinnosti, jednoduše se ho zeptejte: „Co vás vedlo k tomuto závěru?“ 😁
Vzhledem k tomu, že zákon kauzality je dobře zavedený a nepopiratelný, je předpoklad číslo 1 pravdivý. 1. Vše, co mělo počátek, mělo příčinu.
A co předpoklad číslo 2? Měl vesmír nějaký počátek? Pokud ne, pak nebyla potřeba žádná příčina. Pokud ano, pak vesmír vznikl z nějaké příčiny.
Až do doby Einsteina se ateisté mohli utěšovat vírou, že vesmír je věčný, a proto nepotřebuje příčinu. Od té doby však bylo objeveno pět vědeckých důkazů, které bez pochyb dokazují, že vesmír skutečně měl svůj počátek.
A tento počátek vědci dnes nazývají „velký třesk”. Těchto pět důkazů o velkém třesku si lze snadno zapamatovat pomocí zkratky T.Ř.E.S.K.
Na počátku byl velký „T.Ř.E.S.K.“
Přibližně každých několik let přinášejí hlavní zpravodajská média – Time, Newsweek a podobné – na titulní straně článek o původu a osudu vesmíru. „Kdy vesmír vznikl?“ a „Kdy skončí?“ jsou dvě z otázek, kterým se tyto články věnují. Skutečnost, že vesmír měl svůj počátek a nakonec zanikne, v těchto zprávách ani není předmětem diskuse. Proč? Protože moderní vědci vědí, že počátek a konec jsou podstatou jednoho z nejvíce ověřených zákonů v celé přírodě – druhým termodynamickým zákonem.
T- Druhý TERMODYNAMICKÝ zákon
Termodynamika je věda zabývající se studiem hmoty a energie a druhý termodynamický zákon mimo jiné říká, že vesmíru dochází použitelná energie. S každým okamžikem se množství použitelné energie ve vesmíru zmenšuje, což vede vědce k zřejmému závěru, že jednoho dne veškerá energie zmizí a vesmír zanikne. Stejně jako u jedoucího auta i vesmíru nakonec dojde palivo.
Řeknete si: „No a co? Jak to dokazuje, že vesmír měl nějaký začátek?“ Podívejte se na to takto: první zákon termodynamiky říká, že celkové množství energie ve vesmíru je konstantní. Jinými slovy, vesmír má pouze omezené množství energie (stejně jako vaše auto má pouze omezené množství paliva). Pokud má vaše auto pouze omezené množství paliva (první zákon) a při jízdě neustále spotřebovává palivo (druhý zákon), kdybyste ho nastartovali před nekonečně dlouhou dobou, bylo by vaše auto nyní stále ještě v pohybu? Ne, samozřejmě že ne. Došel by mu už dávno benzín. Stejně tak by vesmír byl už dávno bez energie, kdyby fungoval od věčnosti.
Ale my jsme tady – světla stále svítí, takže vesmír musel vzniknout někdy v konečné minulosti. To znamená, že vesmír není věčný – měl svůj počátek.
Dalším způsobem, jak uvažovat o vesmíru, je baterka. Pokud necháte baterku přes noc zapnutou, jaká bude intenzita světla ráno? Bude slabá, protože baterie spotřebovaly většinu své energie. Vesmír je jako vybíjející se baterka. Má jen omezené množství energie, které může spotřebovat. Ale protože vesmír má ještě nějakou životnost baterie (ještě není zcela vybitý), nemůže být věčný – musel mít nějaký počátek – protože kdyby byl věčný, baterie by už byla vybitá.
Druhý zákon je také známý jako zákon entropie, což je elegantní způsob, jak říci, že příroda má tendenci přivádět věci do nepořádku. To znamená, že s časem se věci přirozeně rozpadají. Rozpadá se vaše auto, váš dům, i vaše tělo. Ale pokud se vesmír stává méně uspořádaným, odkud pak pocházel původní řád? Astronom Robert Jastrow přirovnává vesmír k natahovacím hodinám.7 Pokud natahovací hodiny běží, pak je někdo musel natáhnout.
Tento aspekt druhého zákona nám také říká, že vesmír měl svůj počátek. Jelikož nám ještě zbývá určitý řád – stejně jako nám ještě zbývá určité množství použitelné energie – vesmír nemůže být věčný, protože kdyby byl, dosáhli bychom již úplného chaosu (entropie).
Před několika lety mě (Norma) pozval student z křesťanské organizace na kampusu jedné z nejlepších vysokých školy v USA (Ivy League), abych tam přednesl přednášku na toto téma.
Během přednášky jsem studentům v podstatě řekl to, co jsme zde napsali, ale mnohem podrobněji. Po přednášce mě student, který mě pozval, požádal, abych s ním a jeho profesorem fyziky poobědval.
Když jsme se posadili k jídlu, profesor dal jasně najevo, že je skeptický vůči mému tvrzení, že druhý zákon vyžaduje počátek vesmíru. Ve skutečnosti řekl, že je materialista, který věří, že existuje pouze hmota a že existuje od věčnosti. „Pokud je hmota věčná, co si počnete s druhým zákonem?“ zeptal jsem se ho. On odpověděl: „Každý zákon má výjimku. Tohle je moje výjimka.“
Mohl jsem mu oponovat otázkou, zda je opravdu vědecky správné předpokládat, že každý zákon má výjimku. To se mi nezdá příliš vědecké a může to být dokonce kontraproduktivní. Vzdálil jsem se tedy od tématu druhého zákona a rozhodl se ho zeptat na materialismus.
„Pokud je vše hmotné,“ zeptal jsem se, „co je pak vědecká teorie? Koneckonců, teorie o tom, že vše je hmotné, není hmotná; není tvořena molekulami.“ Bez zaváhání odvětil: „Teorie je magie.“ 😁
„Magie?“ zopakoval jsem, nevěříc tomu, co slyším.
„Na čem zakládáte své tvrzení?“
„Víra,“ odpověděl rychle.
„Víra v magii?“ pomyslel jsem si. „Nemůžu uvěřit tomu, co slyším!
Pokud je víra v magii to nejlepší, co materialisté mohou nabídnout, pak nemám dostat víry na to, abych byl materialistou!“
Zpětně se mi zdálo, že tento profesor věděl, že nemůže odpovědět na přesvědčivé důkazy podporující druhý zákon, a tak přiznal, že jeho postoj nemá žádný základ v důkazech ani dobrých důvodech. Tím poskytl další příklad vůle, která odmítá uvěřit tomu, co mysl ví, že je pravda, a jak je pohled ateistů založen na čisté víře. Ve skutečnosti potřeboval skok víry, aby ochotně ignoroval nejuznávanější zákon v celé přírodě.
Takto charakterizoval druhý zákon Arthur Eddington před více než osmdesáti lety: Pokud se ukáže, že vaše teorie je v rozporu s druhým zákonem termodynamiky, nemohu vám dát žádnou naději; nezbývá nic jiného, než se zhroutit v nejhlubším ponížení.8
Jelikož jsem si uvědomil, že tento profesor nemá skutečný zájem o přijetí pravdy, nekladl jsem mu žádné další potenciálně ponižující otázky. Ale protože jsme nemohli ignorovat sílu druhého zákona na našich vlastních tělech, oba jsme si objednali dezert. Ani jeden z nás nebyl ochoten popřít, že potřebujeme nahradit energii, kterou jsme právě spotřebovali!
Ř – Vesmír se rozšiŘuje – rozpíná
Dobré vědecké teorie jsou ty, které dokážou předpovědět jevy, které dosud nebyly pozorovány. Jak jsme viděli, obecná relativita předpověděla rozpínající se vesmír. Ale teprve když legendární astronom Edwin Hubble více než deset let později nahlédl do svého dalekohledu, vědci konečně potvrdili, že vesmír se rozpíná a že se rozpíná z jediného bodu. (Astronom Vesto Melvin Slipher byl na stopě tomuto expandujícímu vesmíru již v roce 1913, ale byl to Hubble, kdo na konci 20. let sestavil všechny informace dohromady.)
Rozpínající se vesmír je druhým vědeckým důkazem toho, že vesmír měl svůj počátek.
Jak rozpínající se vesmír dokazuje jeho počátek? Přemýšlejte o tom takto: kdybychom mohli sledovat videozáznam historie vesmíru pozpátku, viděli bychom, jak se veškerá hmota ve vesmíru zhroutí zpět do jednoho bodu, který není velikosti basketbalového míče, golfového míčku, ani špendlíkové hlavičky, ale matematicky a logicky do bodu, který je ve skutečnosti nic (tj. žádný prostor, žádný čas a žádná hmota).
Jinými slovy, kdysi nebylo nic a pak BANG, něco vzniklo – celý vesmír explodoval do existence! To je samozřejmě to, co se běžně nazývá „velký třesk”.
Je důležité pochopit, že vesmír se nerozšiřuje do prázdného prostoru, ale že se rozšiřuje samotný prostor – před velkým třeskem žádný prostor neexistoval. Je také důležité pochopit, že vesmír nevznikl z existující hmoty, ale z ničeho – před Velkým třeskem neexistovala žádná hmota.
Ve skutečnosti chronologicky neexistovalo žádné „před“ Velkým třeskem, protože bez času neexistuje žádné „před“ a před Velkým třeskem neexistoval žádný čas.9 –
„Čas, prostor a hmota vznikly při Velkém třesku.„
Tyto skutečnosti ateistům způsobují velké potíže. A přesně tak tomu bylo v deštivou noc v Georgii v dubnu 1998. Té noci jsem se já (Frank) zúčastnil debaty v Atlantě na téma „Existuje Bůh?“ William Lane Craig zaujal kladný postoj a Peter Atkins záporný. Debata byla velmi živá a místy dokonce vtipná, částečně díky moderátorovi Williamu F. Buckleymu Jr. Buckley neskrýval svou přízeň k Craigově pro-Božímu postoji. Po představení Craiga a jeho impozantních titulů a referencí začal Buckley představovat Atkinse vtipnou poznámkou: „A na straně ďábla stojí Dr. Peter Atkins!“
Jedním z pěti Craigových argumentů pro existenci Boha byl kosmologický argument podložený důkazy o velkém třesku, o kterých jsme zde diskutovali. Poukázal na to, že vesmír – veškerý čas, veškerá hmota a veškerý prostor – explodoval z ničeho, což Atkins připustil ve své knize a později v debatě toho večera znovu potvrdil.
Jelikož Craig promluvil jako první, informoval posluchače o tom, jak se Atkins pokouší vysvětlit vesmír z ateistického hlediska:
„Ve své knize The Creation Revisited se Dr. Atkins velmi snaží vysvětlit, jak mohl vesmír vzniknout bez příčiny, z ničeho. Nakonec se však ocitá v rozporu sám se sebou. Píše: ‚Nyní se vracíme v čase zpět na okamžik stvoření, do doby, kdy neexistoval čas a prostor.‘ V této době před časem si představuje vířící prach matematických bodů, které se znovu a znovu kombinují a nakonec metodou pokusů a omylů vytvoří náš časoprostorový vesmír.“10
Craig dále poukázal na to, že Atkinsův postoj není vědeckou teorií, ale ve skutečnosti je to protichůdná populární metafyzika, protože se jedná o vymyšlené vysvětlení– neexistuje totiž absolutně žádný vědecký důkaz, který by ho podporoval. A je to protichůdné, protože předpokládá čas a prostor předtím, než čas a prostor existovaly. Jelikož Craig neměl příležitost přímo s Atkinsem o tomto bodu diskutovat, a tak jsme se na Atkinse obrátili po debatě v zákulisí.
„Doktore Atkinsi, připouštíte, že vesmír vznikl explozí z ničeho, ale vaše vysvětlení počátku je nejednoznačné, pokud jde o to, co je to „nic“. Vířící matematické body nejsou nic. I oni jsou něčím. Jak to vysvětlíte?“
Místo aby se zabýval touto otázkou, Atkins se verbálně poddal druhému termodynamickému zákonu. Řekl: „Podívejte, pánové, jsem velmi unavený. Teď už nemohu odpovídat na žádné další otázky.“ Jinými slovy, jeho pokles energie dokázal, že druhý zákon funguje. Atkins doslova neměl co říct!
Podle moderních kosmologických důkazů neměl vesmír doslova nic, z čeho by mohl vzniknout. Když však došlo na poskytnutí ateistického vysvětlení tohoto jevu, Atkins ve skutečnosti nezačal s ničím, ale s matematickými body a časem. Samozřejmě si nelze představit, jak by pouhé matematické body a čas mohly ve skutečnosti způsobit vznik vesmíru. Přesto jsme chtěli zdůraznit skutečnost, že ateisté jako Atkins musí být schopni vysvětlit, jak vesmír vznikl z absolutního nic.
Editor: Podobným názorem je i teorie strun. DEFINICE: Teorie strun je fyzikální model. – Namísto bodových (matematických) částic považuje za základní stavební kameny hmoty a energie jednorozměrné, vibrující struny. Kvůli nedostatku experimentálních dat je někdy kritizována jako ryze matematický konstrukt.
Co je nic? Aristoteles měl dobrou definici: řekl, že nic je to, o čem sní kameny! Nic, z čeho vznikl vesmír, není „matematické body“, jak navrhl Atkins, (ani „vibrující struny„), ani „pozitivní a negativní energie“, jak kdysi napsal Isaac Asimov, který je také ateista.11
Nic je doslova nic – to, o čem sní kameny.
Britský autor Anthony Kenny upřímně popsal svou vlastní situaci, jako ateista, ve světle důkazů o velkém třesku: „Podle teorie velkého třesku začala celá hmota vesmíru existovat v určitém okamžiku v dávné minulosti. Zastánce takové teorie, alespoň pokud je ateistou, musí věřit, že hmota vesmíru vzešla z ničeho a ničím.“12
E – EINSTEINOVA obecná teorie realitivity
Einsteinova obecná teorie relativity je dalším vědeckým důkazem toho, že vesmír měl svůj počátek, a její objev znamenal konec původní teorie, že vesmír je věčný.
Teorie relativity, která byla ověřena na pět desetinných míst, vyžaduje absolutní počátek času, prostoru a hmoty. Ukazuje, že čas, prostor a hmota jsou vzájemně provázané. To znamená, že jsou na sobě závislé – jedno nemůže existovat bez druhého.
Na základě obecné teorie relativity vědci předpověděli a poté objevili rozpínající se vesmír, a velké galaxiální zárodky (semínka), které byly přesně upraveny tak, aby se vesmír mohl vyvinout do svého současného stavu.
S -SEMÍNKA (zárodky) galaxie
Vědci se domnívali, že pokud k Velkému třesku skutečně došlo, měli bychom pozorovat mírné odchylky (nebo vlnění) v teplotě kosmického pozadí. Tyto teplotní vlny umožnily hmotě shlukovat se gravitační přitažlivostí do galaxií. Pokud by byly nalezeny, představovaly by čtvrtý řádek vědeckých důkazů, že vesmír měl počátek.
V roce 1989 bylo hledání těchto vln zintenzivněno, když NASA vypustila satelit v hodnotě 200 milionů dolarů s příznačným názvem COBE. Díky extrémně citlivým přístrojům byl COBE schopen zjistit, zda tyto vlny ve skutečnosti existují v pozadí záření a jak jsou přesné.
Když vedoucí projektu, astronom George Smoot, oznámil v roce 1992 výsledky COBE, jeho šokující charakteristika byla citována v novinách po celém světě. Řekl: „Pokud jste věřící, je to jako dívat se na Boha.“ Astrofyzik Michael Turner z Chicagské univerzity nebyl neméně nadšený a prohlásil: „Význam tohoto [objevu] nelze přecenit. Našli svatý grál kosmologie.“
Astronom Stephen Hawking z Cambridge s ním souhlasil a označil tento objev za „nejdůležitější objev století, ne-li všech dob“. 14
Co COBE objevil, že si zaslouží tak významné popisy? COBE nejenže objevil vlnění, ale vědci byli ohromeni jeho přesností. Vlnění ukazuje, že exploze a expanze vesmíru byly přesně vyladěny tak, aby se shromáždilo právě tolik hmoty, aby mohla vzniknout galaxie, ale ne tolik, aby došlo ke kolapsu vesmíru. Jakákoli nepatrná odchylka v jednom nebo druhém směru a nikdo z nás by tu nebyl. Ve skutečnosti jsou vlnění tak přesná (s přesností na jednu setinu tisíciny), že Smoot je nazval „stopy po stvoření vesmíru“ a „otisky prstů Stvořitele“.15 Smoot nazval tuto hmotu „semínky“ galaxií.
K- KOSMICKÉ mikrovlnné záření (kosmické pozadí)
Poslední řada vědeckých důkazů o tom, že vesmír měl počátek, byla objevena náhodou v roce 1965. Tehdy Arno Penzias a Robert Wilson zaznamenali podivné záření na své anténě v Bell Labs v Holmdelu v New Jersey. Bez ohledu na to, kam nasměrovali svou anténu, toto tajemné záření přetrvávalo. Toto záření nejen přetrvávalo, ale přicházelo neustále ze všech směrů.
To, co Penzias a Wilson objevili, se ukázalo být jedním z nejneuvěřitelnějších objevů minulého století – objev, který jim vynesl Nobelovu cenu. Tito dva vědci objevili záblesk po výbuchu ohnivé koule Velkého třesku! Technicky známé jako kosmické pozadí, toto dozvukové záření je ve skutečnosti světlo a teplo z počáteční exploze. Toto světlo již není viditelné, protože jeho vlnová délka byla roztažena expandujícím vesmírem na vlnové délky o něco kratší než ty, které produkuje mikrovlnná trouba. Ale teplo lze stále zjistit a detekovat.
Již v roce 1948 tři vědci předpověděli, že by toto záření existovalo, pokud by k velkému třesku skutečně došlo. Z nějakého důvodu se však nikdo nepokusil ho najít, než na něj Penzias a Wilson narazili náhodou téměř o dvacet let později. Když byl tento objev potvrzen, vyvrátil veškeré přetrvávající domněnky, že vesmír je ve věčném stálém stavu.
Agnostický astronom Robert Jastrow to vyjádřil takto: Pro záření ohnivé koule nebylo nalezeno žádné jiné vysvětlení než Velký třesk. Rozhodujícím argumentem, který přesvědčil téměř i posledního nevěřícího Tomáše, je to, že záření objevené Penziasem a Wilsonem má přesně stejný vzorec vlnových délek, jaký se očekává u světla a tepla vzniklého při velkém třesku. Příznivci teorie stálého stavu se zoufale snažili najít alternativní vysvětlení, ale neuspěli. V současné době nemá teorie velkého třesku žádnou konkurenci.13
Objev záření ohnivé koule v podstatě zničil veškeré naděje na teorii stálého stavu.
DEFINICE: Termín „kosmické pozadí“ (přesněji kosmické mikrovlnné záření pozadí neboli reliktní záření) označuje elektromagnetické záření, které rovnoměrně vyplňuje celý pozorovatelný vesmír. Jde o „ozvěnu“ nebo „dosvit“ Velkého třesku a představuje nejstarší světlo, které lze ve vesmíru pozorovat.
Teorie relativity, rozpínající se vesmír, kosmické mikrovlnné záření, velká semínka galaxie a přidejte tyto objevy k druhému termodynamickému zákonu a máte pět silných vědeckých důkazů, že vesmír měl počátek – počátek, který přišel v podobě velkého TŘESKU.
SHRNUTÍ – 5 vědeckých důkazů, že vesmír měl počátek
T – Druhý TERMODYNAMICKÝ zákon. – Kdyby vesmír existoval od věčnosti byl by už dávno bez energie. Jelikož jsme však stále tady, vesmír musel vzniknout někdy v minulosti, která měla počátek.
Ř – Vesmír se rozšiŘuje – rozpíná – od určitého počátku.
E – EINSTEINOVA obecná teorie relativity vyžaduje absolutní počátek času, prostoru a hmoty. Ukazuje, že čas, prostor a hmota jsou vzájemně provázané. To znamená, že jsou na sobě závislé – jedno nemůže existovat bez druhého.
S – „SEMÍNKA“ galaxie – Vlnění v teplotě kosmického pozadí ukazuje, že exploze a expanze vesmíru byly přesně vyladěny (na jednu setinu tisíciny), že se shromáždilo právě tolik hmoty, aby mohla vzniknout galaxie, ale ne tolik, aby došlo ke kolapsu vesmíru.
K – KOSMICKÉ mikrovlnné ZÁŘENÍ – kosmické pozadí – Záblesk po výbuchu ohnivé koule Velkého třesku, pro který neexistuje žádné jiné vysvětlení než Velký třesk – počátek vesmíru.
Výňatky z knihy „Nemám dost víry na to, abych byl ateistou“ od Dr. Normana Geislera a Dr. Franka Turka
1. Quoted in Hugh Ross, The Creator and the Cosmos (Colorado Springs:NavPress, 1995), 57.
2. All the galaxies are moving away from us, but that does not mean that weare at the center of the universe. To visualize how this can be, picture a balloon with black dots on it. When you blow up the balloon, all of the dotsseparate from one another whether they are near the center or not. The dotson opposite sides of the balloon (those farthest away from one another) separate more quickly than those next to one another. In fact, Hubble discovered a linear relationship between distance and speed, which showed that agalaxy twice as far from us moves away at twice the speed. This becameknown as Hubble’s Law.
3. Quoted in Fred Heeren, Show Me God (Wheeling, Ill.: Daystar, 2000), 135.
4. Francis Bacon, The New Organon (1620; reprint, Indianapolis: BobbsMerrill, 1960), 121.
5. David Hume, in J. Y. T. Greig, ed., The Letters of David Hume, 2 vols. (NewYork: Garland, 1983), 1:187.
6. You may have heard the First Law of Thermodynamics stated like this:“Energy can neither be created nor destroyed.” That is a philosophical assertion, not an empirical observation. How could we know that energy was notcreated? There were no observers to verify it. A more accurate definition of theFirst Law, as far as observations go, is that “the total amount of energy in theuniverse (i.e., usable and unusable energy) remains constant.” So as usableenergy is consumed, it is converted into unusable energy, but the sum of thetwo remains the same. Only the proportion of usable to unusable changes.
7. Robert Jastrow, God and the Astronomers (New York: Norton, 1978), 48.
8. Quoted in Paul Davies, The Cosmic Blueprint (New York: Simon & Shuster,1988), 20, emphasis added.
9. Words like “precede” and “before” usually imply time. We don’t mean itthat way, because there was no time “before” the Big Bang. For there can beno time before time began. What then could exist before time? The answeris, very simply, the Eternal! That is, the Eternal Cause that brought time,space, and matter into existence.
10. The entire debate is available on video at www.rzim.com.
11. Isaac Asimov, Beginning and End (New York: Doubleday, 1977), 148.
12. Anthony Kenny, The Five Ways: St. Thomas Aquinas’ Proofs of God’sExistence (New York: Schocken, 1969), 66.
13. Jastrow, God and the Astronomers, 15-16.
