www.nekomunatobezalezi.cz
Kompilace
Lenka
Jestli toto chceme opravdu pochopit, je třeba se na to dívat naopak. Jak? To se tu teď pokusím vysvětlit.
Vždy, co se týká Boha, musíme vycházet z toho, že Bůh je láska, protože to je v Bibli napsané a protože to je hlavní Boží charakteristika. (1. Janův 4:8 i 16) Z toho vyplývá, že Bůh musel Ježíše velice hluboce milovat a proto Ho, Ježíšovo ukřižování a utrpení, muselo nesmírně bolet.
Ale byl ochoten to udělat. – Pro tebe!
Co znamená dívat se na to obráceně? Ne, že Bůh je macochistický krutý otec, ALE že byl ochotný podstoupit něco tak strašného, možná to nejstrašnějšího, co se může milujícímu rodiči stát.
Představuji si to tak, že Bůh byl s Ježíšem v Nebi a viděli tu hrůzu, kterou lidi podnikají jeden na druhém. Jak se zabíjí, ničí, kradou si věci, vedou války, chovají se sobecky a nelaskavě jeden k druhému. A Oni věděli, že je to příčinou hříchu. Jak říká Bible: Všichni zhřešili a jsou daleko od Boha (Římanům 3:23). A člověk si za hřích zaslouží smrt. Hřích dává svou odplatu – smrt; ALE, ten verš pokračuje – Bůh dává jako projev své milosti věčný život. Získáváme ho prostřednictvím Ježíše Krista. (Římanům 3:23)
Zpět k té analogii, že Bůh a Ježíš viděli na Zemi ty hrozné věci, které lidi dělali. Představuji si to tak, že Ježíš řekl Bohu Otci: “Tati, stejně jako tebe mě z toho bolí na srdci. Chci, aby lidi už nemuseli tolik trpět, chci, aby se mohli s námi duchovně propojit a žít štastné životy. Jelikož odměnou za hřích je smrt, jediný způsob jak je z toho můžeme dostat je, když já půjde na Zem, vezmu na sebe všechny jejich hříchy, utrpení a nemoce a fyzicky zemřu. Tak jedině je můžeme duchovně vysvobodit. Co na to říkáš?” Otec Bůh mu možná dal spoustu pádných důvodů proč to není dobrý nápad. Představa, kolik bolesti a utrpení to bude jeho jediného syna stát pro Něj byla nesnesitelná. Do poslední chvíle se mu v tom snažil zabránit, ale Ježíš, jako většina dětí, když jsou o něčem přesvědčení, se nedal zastavit.
Aby nám mohl lépe porozumět, a abychom my mohli pochopit Jeho, narodil se v těle člověka a prošel si tady na zemi vším, čím si procházíme my.V Židům 4:15 se píše: Je schopen s námi spoluprožívat naše slabosti, protože na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.
Ještě lépe a více podrobněji to rozebírá a vysvětluje Timothy Keller v následujícím článku.
“Staň se malým dítětem”
Výňatky
Zakladatelé hlavních světových náboženství byli velice úspěšní, dožili se vysokého věku a přemohli své nepřátele s výjimkou Ježíše. Proč je Ježíš výjimkou?
KRITIKA: Vyvolený Bohem by přece neřekl: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘,
V židovské encyklopedii se píše, že Ježíšův výrok na kříži: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘, byl ve všech svých důsledcích sám o sobě vyvrácením přehnaných tvrzení, která o Ježíšovi po jeho smrti vznášeli jeho učedníci. Ždný skutečný mesiáš by nemohl vytrpět takovou smrt, je to nemožné a ubírá to na Boží svrchovanosti.
Zdraví rozum říká: Jak by tento člověk mohl být mesiášem, jak by mohl být Božím synem, jak by tento člověk mohl být tím, kdo přinese Boží království? Podívejte se na to, umírá potupnou smrtí, umírá předčasně, je poražen, zničen.
Obecně, když lidé vidí někoho, kdo umírá, někoho, kdo je zničen svými nepřáteli, je to pro ně známka slabosti.
Zakladatelé hlavních světových náboženství byli velice úspěšní, dožili se vysokého věku a přemohli své nepřátele s výjimkou Ježíše. Proč je Ježíš výjimkou?
Řeknu vám proč – jeho učedníkům se stalo něco, co překonalo jejich zdravý rozum. Něco se stalo. A mluvím o historickém faktu, to není můj názor. Stalo se něco, co pro Ježíšovi učedníky – první křesťany změnilo kříž z něčeho co se zdálo prokazovat porážku, v odznak cti, bezedný zdroj radosti a útěchy pro naprosto cokoli.
Kříž se stal takovým zdrojem radosti a síly v jejich životě, že se stali nejvlivnějším náboženstvím.
Chci říct, že jejich život se změnil natolik, že byli tak přitažliví ve způsobu života, kterým žili, že přitahovali davy lidí. A byli tak nebojácní ve způsobu, jakým mluvili a kázali, že to dělali bez ohledu na cenu a pronásledování.
Čím to bylo? Odpovědí je následující pointa tohoto kázání. – Protože nejen věděli, že zemřel, ale teprve když pochopili, PROČ zemřel. Když pochopili, proč to je to, co změnilo jejich životy. Když pochopili, že porážka byla ve skutečnosti triumfem, když pochopili, proč zemřel, to změnilo jejich životy. Pak se kříž stal zdrojem obrovské síly.
Proč tedy zemřel? Proč položil svůj život?
V Markovi 10:45 Ježíš řekl: Vždyť jsem nepřišel na svět proto, aby mi ostatní sloužili, ale abych já sloužil jim a abych dal svůj život jako výkupné za mnohé.
To je velmi bohatá metafora. Bohužel dnes nechápeme plný význam tohoto slova. Když slyšíte slovo výkupné, vybaví se vám únos a myslíte na zaplacení únoscům, a to je částečně v pořádku. Ale pokud chcete pochopit, co tím chtěl Ježíš říci, musíme se přenést do té doby a pochopit, jak se tehdy toto slovo tehdy používalo. – V odborném článku na toto téma se píše: “V řeckém jazyce je slovo výkupné “Lutron” a pochází z válečné praxe, kde se platilo za vyvedení válečného zajatce ze zajetí a z otroctví.”
Tenkrát ještě neměli tábory pro zajatce. Pokud jsi jako voják zaútočil na jinou zemi a prohrál jsi, jak jsi pak byl potrestán? – Buď jsi zemřel v bitvě, nebo jsi byl uvržen do otroctví. Byl jsi uvržen do ponižujícího, strašlivého, drásajícího otroctví, to byl ten trest. A jediná možnost, jak se z něj dostat, byla, že se ti buď podaří uprchnout a nebo, že přišel někdo z tvé země (nebo někdo jiný) a zaplatil obrovské výkupné. A Ježíš říká – tato metafora, toto vysvětlení, je pro tebe zásadní, abys pochopil, co jsem pro tebe udělal.
Na tomto vysvětlení je zajímavé, že má objektivní i subjektivní stránku. Odpověď na otázku proč zemřel, má objektivní a subjektivní důvod. Co tím myslím?
Objektivní věc je něco, co se děje mimo mě. Subjektivní se děje ve mně. A Ježíš říká, že na jedné straně je tu dluh, který musí být splacen, což je objektivní věc, která se děje mimo mě.
Ale na druhé straně je tu stav, který je třeba změnit. Stav, který Ježíš chce, abychom zažili, a to je osvobození.
Vidíte, jsme v otroctví. Tato metafora naznačuje, že nejen to, že jsme odsouzeni nějakým obecným způsobem, nejsme jen nějakým obecným způsobem vinni, jsme zotročeni. To je na této metafoře tak bohaté.
Takže je tu objektivní cíl, který zní
– zemřel, aby splatil dluh.
A subjektivní
– zemřel, aby osvobodil naše srdce.
Aby zaplatil dluh, a osvobodil srdce. A je důležité se na oba cíle (proč Ježíš zemřel), dívat pospolu. Musíme je držet pohromadě, abychom je plně pochopili.
V dnešní době je moderní lidé pohromadě nemají. Dokonce je nemají rádi pohromadě. Nechápou, jak k sobě pasují. Ve skutečnosti však stoupají nebo padají spolu.
Mahátma Gándhí, velký indický vůdce, ve své autobiografii napsal o Ježíši: “Dokáži přijmout Ježíše jako mučedníka a jako ztělesnění oběti a jako božského učitele. Jeho smrt na kříži byla pro svět velkým příkladem. Ale že v Jeho smrti existuje nějaká tajemná a zázračná ctnost, mé srdce přijmout nedokáže.”
Takže, Gándhí pochopil Bibli v tomto bodě – že kříž na nás má subjektivní vliv. Jinými slovy říká, že kříž je dojemný, je to dojemný příklad obětavé lásky a vyvede nás z otroctví sobectví. K tématu sobectví se vrátím ještě později. Jelikož to je pro Gándhího a východní náboženství velmi důležité. Tato náboženství říkají, že kříž je užitečný, protože je to příklad, který mnou subjektivně pohne, aby mě vyvedl z otroctví života, který žiji jen pro sebe, a do osvobozeného života pro druhé. A Gándhí říká, to mohu přijmout – a chápal, že v Bibli se nepíše jen, že je to příklad – pouze řekl, že to je to, co on dokáže objektivně přijmout.
Je to podobné tomu, co říkají někteří lidé: “Dokážu přijmout myšlenku, že Ježíšova smrt mě objektivně nějakým způsobem zbavuje viny a mění pro mě strukturu duchovního vesmíru.”
Co se tu snažím vysvětlit, je, že téma OBJEKTIVNÍ (zemřel, aby splatil dluh) a SUBJEKTIVNÍ (zemřel, aby osvobodil naše srdce) jdou dohromady. Jsou celkem. Myšlenka vykoupení je ten objektivní cíl, který se děje mimo mě, a pak je tu subjektivní pointa, kterou prožívám uvnitř sebe. Pokud nejsou spolu, něco chybí a nefunguje to.
Dovolte mi, abych vám lépe vysvětlil tu první část na téma “proč zemřel, aby splatil dluh a byl tím výkupným”.
Stále slyším tuto námitku:
Proč Bůh potřeboval, aby Ježíš zemřel?
Proč nám prostě nemohl odpustit?
Proč se zdá, že Biblický Bůh potřebuje být usmířen lidskou obětí?
Proč Bůh potřeboval, aby Ježíš zemřel? Proč nám prostě nemůže odpustit? Proč se zdá, že Bůh potřebuje být usmířen lidskou obětí jako nějaký starý primitivní bůh? To je velmi pochopitelná otázka.
Pokud ji sami nemáte, pak máte přátele, kteří ji mají, takže tu odpověď potřebujete slyšet.
Uvnitř té otázky lpí některé předpoklady, které jsou velmi problematické. Ukážu vám to. Dám vám zde ilustraci.
Auto
Představte si, že máte auto v garáži. Když se ke garáži blížíte, uslyšíte hluk a vidíte, že tam mladý muž s obrovskou baseballovou pálkou mlátí do vašeho auta. Buší do vašeho auta a ničí vaše auto. Už se mu to i povedlo – všechna okna jsou vymlácená, auto je nepojízdné, je zničené. A tak běžíte rychle pro policistu. A ten přijde.
Muž, který rozbíjí vaše auto vás uvidí vás oba přicházet – a teď pro ilustraci předpokládejme, že, je upřímný – a říká: “Nemůžu uvěřit, že jsem to udělal! Lituji, že jsem to udělal. Opravdu měm to mrzí! Odpustíte mi?”
A policista se na vás otočí a říká: “Tak to nechte být”.
A vy řeknete: “Dej mi tu baseballovou pálku!”
A policista říká: „Jste mstivý. Nechte to být, nechte to být.“
Trochu jsem o té ilustraci přemýšlel a v reálném životě bychom opravdu byli pomstychtiví, že? Řekl bys: “Absolutně ne! V žádném případě ti neodpustím. Zatkněte toho člověka!” Typický člověk, včetně tebe a mě, vlastně skoro každý, by byl naplněn hněvem a pravděpodobně i osobní touhou tomu člověku nějak ublížit.
Ale zkus si – pro účel této ilustrace – představit, že si nějak uvědomíš: “Aha, to není moje auto”, (nebo něco podobného) jako: “Je to auto mého souseda!”
Jinými slovy si představ – “myslel jsem, že je moje, obě jsou modrá”. Představ si, že by ses najednou nějak dokázal zbavit své pomstychtivosti. A policista ti řekne: “Je mu to líto. Proč mu to prostě nemůžete odpustit?”
Rád bych, abyste na této ilustraci viděli, že odpuštění je obrovský problém. Vytváří v nás obrovský konflikt a nikdy to není jednoduchá věc. I když se zbavíte pomstychtivosti, stále nedokážete nebo nechcete odpustit. Snažím se vám tedy ukázat, že odpuštění je velký problém.
Nejen, i když jste milující člověk, ale protože jste milující člověk.
Je to obrovský problém. Vidíte to? Nikdo nedokáže jen tak odpustit. A to ze dvou důvodů:
A. Není možné jen tak odpustit a nechat to být
Policista říká, ať to prostě necháš být. Víš, proč to nejde? Každé zlo něco stojí. – Je tu škoda, jsou tu náklady. V tomto příkladu buď zaplatí za auto on, nebo někdo jiný a nebo zaplatíš za své rozflákané auto ty sám. Jde o to, že někdo musí nést náklady na to, co se stalo. Náklady nezmizí, nevyletí do vzduchu. Nemůžete to jen nechat plavat. Někdo za to bude muset nést zodpovědnost. Ve skutečnosti neexistuje žádná špatnost, kterou by bylo možné skutečně odpustit, i odpuštění vlastně znamená nést tu špatnost, vzít zodpovědnost za náklady. Nikdo nedokáže jen tak odpustit a nechat to být.
Ale je tu ještě druhá věc. Přemýšlejte o tom. – Pokud toho mladého muže milujete, bylo by pro něj dobré, kdybyste mu prostě řekli, „nech to být“? Bylo by to dobré pro něj? Bylo by to dobré pro společnost a pro lidi ve vašem městě nebo jeho rodině?
B. Pokud toho mladého muže máte rádi, nebylo by pro vás, správné ani dobré mu odpustit.
Pokud máte rádi samotnou spravedlnost, nebylo by to dobré.
A proto se zde zasekneme a je to opravdu velmi pozoruhodné. – Čím více jste milující (ne čím více jste pomstychtiví), tím větším problémem se odpuštění stává. Čím laskavější jsi, tím více se odpuštění stává neřešitelným problémem. Protože na jedné straně není láskyplné ho potrestat, ale není ani láskyplné ho nepotrestat.
A proto každý, kdo říká: “Proč Bůh nemůže prostě odpustit”, předpokládá, že kdyby on byl milujícím Bohem, prostě by odpustil. A já se vám snažím říct, že i na naší lidské úrovni si uvědomujeme, že odpuštění je neřešitelný problém. O kolik víc to pak platí pro Boha!
Pokud to my – na naší nízké úrovni dobroty, laskavosti a lásky – prožíváme jako neřešitelný problém, pokud si uvědomujeme, že nedokážeme jen tak odpustit, aniž by za to někdo zaplatil, jaké to pak musí být pro Boha!
Odpověď zní, že je to obrovský problém (pokud mohu použít tento termín). Je to kosmický problém. Vy a já máme smysl pro spravedlnost, díky kterému je těžké jen tak odpustit. Boží přirozenost však je spravedlnost, kterou (přirozeně i my) vnímáme.
Víte, když vy a já řekneme: “Nechte to být”, pak máme všechny ty další druhy problémů. Problémy ve společnosti, problémy v životě toho mladého člověka apod.
Takže kdyby Bůh prostě řekl: “Nechte to být”, jak bysme pak věděli, že násilí a krutost jsou špatné? Jak bychom věděli, že to není jen kulturní společenské pravidlo, které si vymysleli lidé s auty?
Toto je velmi důležitá věc. – Jinými slovy, jak víte, že to není jen kulturní konvence bohatých a kapitalistických utlačovatelů? Jak víte, že ta myšlenka, že násilí je špatné, není jen nějaká společenská norma? jak víte, že je skutečná? Protože existuje skutečný smysl pro spravedlnost.
Pokud existuje Bůh, existuje i skutečná spravedlnost.
A proto, kdyby Bůh řekl: “Dobře, nechme to být”, tak by tím vlastně říkal, že není rozdíl mezi dobrem a zlem, že je to nahodilé.
Kdo jsi ty, abys říkal, co je dobré a co zlé a co je třeba potrestat a co ne.
Jinými slovy, je to obrovský problém. Nemůžeš tedy říkat: “Kdyby byl Bůh opravdu milující, tak by prostě odpustil”, když ty sám odpustit nedokážeš!
Co tedy Bůh udělal? – Odpověď zní, že přišel, aby sám zaplatil dluh. Slovo „přišel“ je opravdu důležité, jelikož zde nepoužil slovo “jít”. Co tím myslím? – V námitce, kterou lidé říkají: “Proč Bůh potřebuje, aby Ježíš zemřel? Proč nemůže prostě odpustit? Proč se zdá, že Bůh potřebuje být uklidněn lidskou obětí? – Nepotřebuje, protože není řečeno, že Ježíš jde dát svůj život jako výkupné za mnohé, On nejde od nás k Bohu, aby usmířil neochotného Boha. (Vždyť já /řekl Ježíš/ jsem ..přišel na svět proto,… abych dal svůj život jako výkupné za mnohé. Marek 10:45)
Přišel, aby přinesl tuto oběť. Přišel, aby zaplatil naši pokutu. Přišel, aby ten dluh zaplatil sám. Přišel, což znamená, že On sám předložil tento návrh.
Vím, že to může být trochu složité, protože se dostáváme ke svaté trojici, ale řeknu to opatrně, promyslel jsem si to. Bůh nekonečně trpěl v Synovi. Bůh nekonečně trpěl v Otci. Zaplatil tuto cenu. Není to Syn, který trpí, aby uklidnil rozhněvaného neochotného Otce. Bůh Otec i Bůh Syn – oba – nekonečně trpěli a zaplatili tuto cenu.
Víme, že Ježíš na kříži zakusil, jaké to je bez Otce. Nezapomínejme však, co Otec na kříži zakusil bez Syna, což je stejně hrozné. Prošli si tím Oba.
Nevyhýbejte se složitosti kříže! Chci říct, pokud říkáte, proč Bůh nemůže prostě odpustit, máte jednorozměrného boha, jako vystřiženého z papíru. Je více jednorozměrný, než jste vy, protože ani vy nedokážete odpustit, dokonce i vy jste složitější. Jste naplněni láskou.
Láska znamená, že nemohu, nechci trestat, protože miluji, ale nemohu netrestat, protože miluji.
Bůh, který jen odpouští, není svatý Bůh. Bůh, který neodpustí, není milující Bůh. A Bůh, který nedokáže odpustit, není moudrý Bůh. Neumí totiž uspokojit lásku i spravedlnost.
Ale v kříži máme absolutní moudrost, absolutní lásku a absolutní svatost, vše naplněné a uspokojené najednou. Ježíš Kristus naplnil a uspokojil svatou Boží lásku, která je v Něm a která otevírá cestu ke vztahu s Bohem.
Toto je tedy naplnění objektivního cíle, něčeho co se děje mimo nás. To ale není vše.
Nezemřel jen proto, aby splatil dluh.
SUBJEKTIVNÍ důvod proč zemřel je,
aby osvobodil naše srdce.
Možná jste slyšeli, jak někteří duchovní vysvětlují Kristovu smrt přísně objektivně a postupují takto. Říkají, že je to, jako byste byli u soudu a je vynesen rozsudek a jste odsouzeni. (Třeba pokutou za dopravní přestupek.) Přichází však Ježíš a zaplatí za vás, a pak jste volní.
A to je pohled na Kristovu smrt z naprosto objektivního hlediska. To je v pořádku, to je pravda, to k tomu patří.
Ale tato metafora výkupného, říká: “Nezemřel jsem jen proto, abych objektivně udělal něco mimo tebe, ale také proto, abych tě subjektivně vyvedl z otroctví.”
Jak nás Kristova smrt vyvádí z otroctví?
Právě čtu životopis Buddhy a co mě na východních náboženstvích udivuje, je to, že východní náboženství a křesťanství se do značné míry shodují v tom, proč jsme všichni zotročeni.
Všechna tato náboženství věří, že normálním stavem každé lidské bytosti je být duchovně zotročen čím? – Sobectvím!
Možná si řeknete: „Všichni známe nějaké lidi, kteří prostě touží po moci nebo po penězích nebo po něčem podobném.” A ti jsou samozřejmě sobečtí.“ Ale všechna tato náboženství – hinduismus, buddhismus, říkají: “No víte, někteří lidé jsou zjevně sobečtí, ale musíte se podívat pod povrch, abyste viděli, jak jste na tom vy.”
Možná řekneš, no, já takový nejsem, já dávám a dobrovolničím. Také trávím všechen čas s tímhle nemocným člověkem a stále mu naslouchám, jsem velmi starostlivý člověk.
Tady je, co však říkají Gándhí a Budha (i Nietzsche): Proč jsi tak milý? …Proč se chováš tak mile, proč se tváříš tak nesobecky?- Vždyť je to ze sobeckých důvodů, potřebuješ být potřebný! …Proč jsi v tomhle vztahu? Říkáš, protože jsem zamilovaný. Ve skutečnosti se potřebuješ cítit přitažlivý.
Všechna náboženství se shodují na něčem, co máme hluboko uvnitř a to, že naše ego je bezedná jáma, potřebujeme potvrzení, potřebujeme uznání. Potřebujeme útěchu potřebujeme sílu, abychom si dokázali naši vlastní hodnotu. (KOMENTÁŘ: COŽ JE PROSTĚ LIDSKÉ, NENÍ NA TOM SAMO O SOBĚ NIC ŠPATNÉHO. PROBLÉM VYVSTÁVÁ, KDYŽ TO PRIMÁRNĚ HLEDÁME JINDE NEŽ U BOHA.) Vše, co děláme, dokonce i dobré věci, jsou způsoby, jak se ujišťujeme, že jsme v pořádku. Pro vnitřní zadostiučení, abychom mohli říct: „Jsem starostlivý člověk, jsem dobrovolník v polévkárně, nejsem jako spousta jiných lidí. Ale nemůžeme to říkat nahlas, protože pak bychom nebyli pokorní, byli bychom pyšní. A proč nechceš, aby si ostatní mysleli, že jsi pyšný člověk, ze sobeckých důvodů.
Prostě všechna ta náboženství vám řekají, že se musíte osvobodit od sobectví.
A podívejte se na Gándhího, ten řekl: “Tento nádherný obraz obětavé nesobecké lásky na kříži nás dojímá a vede nás z otroctví.” Ale víte, v čem se mýlil? Říká, že kříž vás subjektivně dostává ze sobectví, ale nevěří, že objektivně splácí dluh.
Můžete o tom chvíli přemýšlet. Podle mého, pokud je to jen příklad, pak to není osvobozující. V nejlepším případě je to zdrcující v nejhorším případě je to šílené.
Například Gándhí říká: „Podívejte se na tento nádherný příklad, copak vás to nedojímá, že odpouští svým nepřátelům? Říká: ´Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!´ Podívejte se na něj, jak odpouští svým nepřátelům a miluje je. Je to tak inspirující, je to pro vás osvobozující příklad.” – Ve skutečnosti, když se nad tím zamyslíte, tak není.
Nesnáším takové příklady, protože bych nikdy nic takového nedokázal udělat (odpustit jako Ježíš), jen se pak cítím hůř. Ale vím, že bych měl takový být. A když Gándhí říká: “buďme takoví”, řeknu si, panebože, jenom mě to nutí cítit se ještě víc provinile, jsem z toho rozdrcený na padrť.
Když však vidím Ježíše, jak odpouští mně. Když ho vidím tam nahoře, jak se za mě modlí, aby mi odpustil. Když ho vidím, jak objektivně platí dluh, pak mě to subjektivně začíná osvobozovat.
Dovolte mi, abych vám položil otázku, kterou budu ilustrovat na dalším vymyšleném příběhu.
Skoč do řeky
Řekněme, že pár z nás jde spolu po chodníku, podél řeky. A já řeknu: “Jako váš pastor chci, abyste věděli, jak moc vás mám rád. Opravdu mi na vás záleží, chodíte do našeho kostela a já vám chci ukázat, jak moc vás mám rád. Dovolte mi, abych vám to teď ukázal. A vrhnu se do řeky a utopím se.
Říkáte si, wow, jak nás miloval, je to nádherný příklad obětavé lásky? – Ne, samozřejmě, že ne! Řeknete si, panebože, ten chudák byl duševně nemocný nebo něco takového. Jste z toho zděšeni nebo vás to možná pohoršuje.
ALE, co když jdeme podél řeky a spadneš do ní ty? Strhne tě ledový proud a já skočím do řeky a zachráním tě, ale v tom procesu zemřu. To už je jiné, že?
Z toho tedy vyplývá, že pokud neexistuje nějaký druh nebezpečí, není dobré obětovat svůj život.
Proto můj příklad skákání do řeky, abych ukázal svou lásku k vám, není dobrý příklad. Není to jen zdrcující příklad, je to špatný příklad.
Buddha a Gándhí mají pravdu v tom, že všichni máme tento hluboký problém s egem. Žijeme sobecky, jsme hnáni k tomu, abychom nesnesli kritiku, potřebujeme, aby nás lidé milovali, jsme příliš závislí na svých dětech, jsme příliš závislí na svých rodičích, jsme příliš závislí na svých přátelích, jsme příliš závislí na svém vzhledu, jsme příliš hnáni k úspěchu, jsme si nejistí, žijeme sobecky. Co nás uzdraví?
Bible říká, že náš problém není v hrdosti obecně, ale v tom, že jsme se odcizili Bohu. Jsme odříznuti od základu naší hodnoty. A tady je význam kříže. – Kříž vám nedává nabídku, dává vám příběh, pravdivý příběh příběh o vykoupení.
Pokračování v 2. části
