Dr. Werner von Braun, průkopník amerického vesmírného programu, prohlásil, že má „vskutku vědecké“ důvody pro to, aby věřil v život po smrti. Jeho vysvětlení: „Věda dospěla k názoru, že nic nemizí beze stopy. Věda nezná vymizení. Jediné, co zná, je přeměna. Pokud Bůh aplikuje tento základní princip na každé nepatrné a nejbezvýznamnější části vesmíru, nedává snad pak smysl, že jej aplikuje i na mistrovský kousek svého stvoření – lidskou duši? Myslím, že to smysl dává.“
„Je tam velmi krásně“. – poslední slova Thomase Edisona
Nebe – pokladnice věčného života. – William Shakespeare
Chvíli před smrtí John Newton prohlásil: „Jsem ještě v zemi umírání; brzy budu již v zemi života.“
Stojím na pobřeží. Loď roztahuje své bílé plachty do ranního vánku a vydává se na oceán. Dívám se, jak mizí na horizontu a někdo po mém boku říká: „Je pryč.“ Pryč kde? To jen já ji už nevidím, ale loď pluje stále dál. Ve chvíli, kdy jedni říkají „je pryč,“ jiní ji vidí připlouvat a radostně volají „Už připlouvá!“… Takové je umírání. – Henry Scott Holland
Rozhodně není nic špatného na tom, když přemýšlíme a hovoříme o nebi. Chtěl bych o něm zjistit naprosto všechno. Vždyť tam budu žít celou věčnost. Kdybych se chtěl přestěhovat na jakékoliv místo na této zemi a chtěl si tam vybudovat svůj domov, zajímalo by mě místní klima, jaké sousedy tam budu mít… – zajímalo by mě vlastně všechno, co by se dalo zjistit. Kdybyste se brzy chystali emigrovat, zajímalo by vás to stejné. Inu, za krátkou dobu budeme emigrovat všichni. Strávíme věčnost na jiném světě. … Není snad přirozené, že bychom měli hledat a naslouchat a pokoušet se zjistit, kdo tam již je a jakou cestou se tam dostaneme? – Dwight L. Moody
Karikaturista Arthur Brisbane jednou namaloval skupinku truchlících housenek, které nesou zámotek na jeho místo posledního odpočinku. Ubohé, smutné housenky oblečené do černého smutečního oděvu plakaly a celou tu dobu nad vším tím pozemským trápením vesele poletoval nádherný motýl, konečně osvobozený od svého zámotku, který ho poutal k zemi. Ani nemusíme zmiňovat, že Brisbane tím měl na mysli klasický pohřeb a chtěl poukázat na to, že když nás naši milovaní opustí, je pošetilé pamatovat jen na jejich pozemskou schránku a soustředit naši pozornost na pozůstatky a zapomenout na toho nádherného motýla.
Obsah – Úvod – Stesk po nebi – Život po životě – Útěcha a útočiště – Už žádné slzy – Setkání s nejdražšími – Nebeská těla – Bez nudy – Realistický pohled na nebe – Nebeské město – Obydlí, děti, hudba a naši zvířecí miláčkové – Na závěr – můžu do nebe i já?
Celý text: https://nekomunatobezalezi.cz/zablesky-nebe-knizecka/
