Výňatky z videa, lehce zadaptováno do české reality
Říkáte, máme milovat lidi, dovolte mi, abych vám položil tuto otázku: „Vyžaduje láska souhlas?“
Protože naše kultura říká, že ano, láska vyžaduje souhlas. Pokud mě chceš milovat, musíš souhlasit se vším, co chci dělat. Je to ale opravdu láska? Rodiče, pokud souhlasíte se vším, co vaše dítě chce dělat, milujete ho? Ne, nemilujete ho! Pokud nestojíte v cestě zlu, nemilujete. Abyste milovali lidi, musíte bránit zlu. I zlu, které chtějí udělat, a za které vás budou nenávidět, protože se jim postavíte na odpor. Pokud nebráníme zlu, nemilujeme.
…
KOMENTÁŘ: Nyní se podíváme na část jedné z nejkrásnějších kapitol v Bibli a chci, abyste věnovali zvláštní pozornost tomu, jestli je tam – v Božím Slově – láska někdy popsána jako emoce.
1.Korintským 13
I kdybych ovládal všechny jazyky světa i jazyky andělské, bez lásky je to jen jako vrzání rezavých vrat. I kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím a záhadám, všechno znal a vše věděl, a měl tak velikou víru, že bych dokázal přenášet hory – pokud nejednám v lásce, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co vlastním a vydal se až na pokraj vyhoření, ale nedělal bych to z lásky, bylo by to k ničemu.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, nevychloubá se, ani nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch (a netrvá na svém), není vznětlivá, (podrážděná, ani se nedá snadno vyprovokovat), nepočítá křivdy (a není urážlivá). Není škodolibá, ale vždycky se raduje z pravdy. Všechno zvládne, a její víra, naděje a vytrvalost jsou nevyčerpatelné. Láska nikdy nezklame, (neselže ani neskončí). …Nyní nám zůstává víra, naděje a láska. Ale největší z nich je láska.
NAŠLI JSTE ZDE OPRAVDOVOU LÁSKU POPSANOU JAKO EMOCI?
…
Ne, žádný pocit zde nenajdeme! Láska totiž není pocit. Láska je rozhodnutí, že se budu snažit dělat to nejlepší pro druhého člověka!
Kdyby láska byla pocit, jak bys mohl milovat své nepřátele? Když ke svým nepřátelům necítíš nic dobrého.
Kdyby láska byla pocit, jak bys složil slib u svatebního oltáře? Můžeš slíbit, že se po zbytek života budeš cítit určitým způsobem? Samozřejmě že ne! Nemůžeš tam stát a slibovat, že po zbytek života budeš cítit to stejné. To je jako bys sliboval, že už nikdy nebudeš mít pocit hladu, že se už nikdy nebudeš bát, že už nikdy nebudeš cítit hněv nebo že už nikdy nebudeš unavený! Nemůžeme slibovat city, můžeme slibovat pouze činy. A mimochodem, pokud bys ke svému partnerovi vždy cítil jen dobré věci, slib bys nepotřeboval. Sliby nepotřebujeme, když ke své milované osobě cítíme jen vřelé a příjemné city. Slib potřebujeme pouze tehdy, když víme, že takové city stále cítit nebudeme.
A někdy, abychom někoho opravdu milovali, se musíme postavit proti tomu, co dělají nebo co po nás vyžadují. Proto v 1. listu Korintským 13 Pavel říká: Láska vždy chrání. Láska se raduje z pravdy. Láska vždy vytrvá. –A proto bychom se měli ozvat!
Všimli jste si, že lidé, kteří tvrdí, že bojují za inkluzi, toleranci a diverzitu, jsou ve skutečnosti ti nejnetolerantnější, nejméně inkluzivní a nejméně diverzní lidé?
To mě přivedlo k otázce: Vyžaduje láska souhlas? – Můžu někoho milovat i když s ním nesouhlasím? – Protože to je to, co za tím ve skutečnosti je. Lidé si myslí, že pokud někoho milujeme, musíme souhlasit s tím, co dělá.
Dnes si povíme:
1. Proč si lidé myslí, že láska vyžaduje souhlas.
2. Měli bychom následovat své srdce? Neměli bychom následovat své srdce?
Protože o tom to vlastně je. Říká se, že musíme následovat své srdce. A pokud někdo následuje své srdce a ty s ním nesouhlasíš, podle tohoto názoru se mýlíš.
3. Jaké otázky můžeme položit těm, kteří si myslí, že láska vyžaduje přijetí.
1. Proč si lidé myslí, že láska vyžaduje souhlas
Existují tři cesty, tři myšlenkové proudy, jak v životě najít naději a identitu. Můžete se dívat na ostatní lidi a čerpat inspiraci od nich, můžete se dívat do sebe nebo můžete vzhlížet k Bohu.
Ve starověké kultuře se lidé často dívali na ostatní. Jinými slovy, následovali svou rodinu. Pokud byl tvůj otec kovář, stal si se kovářem, pokud byl tvůj otec hrnčíř, byl z tebe hrnčíř, pokud jsi byla žena, starala ses o domácnost. Tak to prostě bylo. Lidé následovali své rodiny, alespoň co se povolání týče.
Ale v dnešní moderní kultuře nezískáváme svou identitu tím, že následujeme svou rodinu, alespoň ne na Západě. Svou identitu získáváme tím, že následujeme své srdce. Máš následovat své srdce. Máš se podívat do svého nitra a zjistit, co jsou tvé skutečné nejhlubší touhy, a pak musíš „překonat všechny překážky, přeplavat všechny oceány, zdolat všechny hory.“- Je to z nějaké Disneyovky? …A nedovol nikomu, aby ti řekl, že nemůžeš následovat své srdce. Ať ti tvé srdce říká cokoli, musíš ho následovat. A kdokoli, kdo ti říká, že je lepší to nedělat, je nějaký fobik.
Náboženská kultura říká: „Ne, dodržuj pravidla. Vzhlížej k Bohu a dělej vše, co ti říká Bůh.“ Ve skutečnosti to technicky ani není křesťanský způsob, nemáme jen dodržovat pravidla, máme následovat Ježíše. A kvůli tomu, co Ježíš pro tebe udělal, z vděčnosti dodržuješ Jeho přikázání. Nejde tedy o legalistickou záležitost. Svou cestu k Bohu si nezasloužíme. On si zasloužil cestu k tobě. Přišel k tobě a poskytl ti odpuštění tím, že na kříži přijal tvůj trest. A z vděčnosti za to, co pro mě udělal, Ho chci následovat. Není to legalistická věc, je to založeno na lásce, je to založeno na vděčnosti.
Chci se zaměřit na tu část – měli bychom následovat své srdce? – protože to je to, co nám naše kultura říká, že máme dělat. Říkají, že musíme následovat své srdce. A proč si lidé myslí, že láska vyžaduje souhlas? Protože si myslí, že pokud máš v srdci nějakou myšlenku nebo touhu, pak ta myšlenka nebo touha jsi ty. Proto když například řekneš, že chování osob stejného pohlaví je nemorální, ten člověk, který se tak identifikuje, si nemyslí, že kritizuješ jen chování, ale že kritizuješ jeho. Myslí si, že to je jeho identita a že ty ho napadáš. Názor spousty lidí je: „Tento člověk jen následuje své srdce, jak můžeš být, tak krutý, že to neschvaluješ?!“
Bohužel se to dostalo i do církve. Existují církve, které si myslí, že je třeba následovat vše, co má někdo na srdci. Proto se tragicky příliš mnoho církví nyní zabývá spíše jálogií než teologií (TEOS=Bůh, LOGOS=Slovo). – Cokoli chci já, to chce i Bůh! Pokud si tohle myslíš, vytvořil sis Boha podle svého obrazu!
Někdy mi někdo řekne: „Já v Boha nevěřím.“ A já se jich zeptám: „V jakého Boha nevěříte?“ A oni mi to řeknou a já odpovím: „V takového Boha taky nevěřím!“ Vytvořili si Boha podle svého obrazu. Musíme se tedy ujistit, že následujeme pravého Boha, a ne toho, jakého si přejeme mít.
Také jsem si všiml, že někteří lidé se nazývají křesťany, přestože nesouhlasí s Ježíšem. Proč by se někdo nazýval křesťanem, když nesouhlasí s Ježíšem?! Bylo by to jako kdybychom byli všichni na hoře Sinaj a Mojžíš sestoupil s Desaterem přikázání a řekl: „Toto jsou přikázání od Hospodina, vašeho Boha Jahveho“. A my se na ně podíváme a řekneme: „Mojžíši, tyhle přikázání se nám nelíbí, máme své vlastní!“ Měli bychom se nazývat následovníky Jahveho? Ne! Nenásledujeme Jahveho. Jsme následovníky sami sebe.
V moderní kultuře se musíme snažit ukázat lidem, že to, co mají v srdci, nemusí být nutně jejich identita. Nejsi tvé myšlenky ani tvé touhy!
Kdyby naše identita byla tím, co si myslíme, většina mužů by byla ženami a většina žen by byla čokoládou! 😅
Proč si tedy někteří lidé myslí, že láska vyžaduje přijetí? Protože si zaměňují svou identitu se svými myšlenkami nebo touhami.
…………………………………………………………………………………………….
Co je naše identita v Ježíši?
Moje identita v Ježíši je trvalá a neměnná identita, jsem Boží dítě.
Je definovaná Bohem, nikoli světskými standardy, jako je moje minulost, výkonnost nebo kultura.
Znamená to, že jsme vyvoleni, je nám odpuštěno, jsme milováni a v Božích očích jsme novým stvořením, jehož hodnota je založena na Jeho milosti, nikoli na našich vlastních úspěších. Tato nová identita se přijímá skrze víru v Ježíše a je založena na tom, kým jsme podle Božího Slova.
Klíčové aspekty naší identity v Kristu:
• Boží dítě: Jsme přijati (adoptováni) do Boží rodiny a máme s Ním důvěrný vztah.
• Vyvolení a milovaní: Bůh si nás vyvolil a miluje nás bezpodmínečně, bez ohledu na naše nedostatky nebo selhání.
• Nové stvoření: Skrze Krista naše staré já zmizelo a byli jsme stvořeni noví, jako „nové stvoření“.
• Odpuštěno: Naše hříchy jsou nám odpuštěny.
• Boží mistrovské dílo: Jsme jedinečně stvořeni Bohem pro konkrétní účel a jsme cennou součástí Jeho plánu.
• Součást něčeho důležitého: Jsme součástí Kristova těla, církve (všech věřících), a jsem jedinečným členem s určitými dary (každý má jiné).
• Více než vítěz: Mám sílu a moc skrze Ježíše na to, abych překonal výzvy. A jsem víc než vítěz skrze Toho, který mě miluje.
• Svatý: Protože jsem v Ježíši oddělen a posvěcen. (Podle Bible jsou svatí všichni věřící, nejen ti, kteří zemřeli.)
Jak žít svou identitu v Kristu: Pravidelně si čti, co Boží slovo říká o tom, kdo jsi.
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Neměl bys následovat své srdce?
V Bibli nejsou žádné verše. Rozdělení na verše bylo provedeno teprve před 500 lety. Takže když čteš biblický verš, musíš většinou číst i okolní text, abys pochopil, o co jde. Nemůžeš jen tak vytrhnout jeden verš a říct: „Aha, já vím, co to znamená!“ Existuje však výjimka, a tou jsou Přísloví, protože Přísloví jsou jen jednověté a většinou můžeš pochopit jejich význam i bez kontextu.
Tady je přísloví, které považuji za druhý nejdůležitější verš v Bibli. – Nejdůležitější by bylo cokoli, co souvisí s evangeliem, ale toto je druhý nejdůležitější verš v Bibli pro naši kulturu. Je to Přísloví 4:23 Především střez a chraň své srdce, právě z něj všechen život vychází.
Všimni si, že se neříká „následuj své srdce“, ale „střež své srdce“. Proč? Protože pokud začneš následovat své srdce bez morálních omezení, skončíš zraněný, závislý, osamělý a pravděpodobně předčasně mrtvý. Prostě nemůžeš následovat každý rozmar nebo každý impuls, každou touhu, která ti přijde na mysl, která přijde do tvého srdce. To je recept na katastrofu, proto Bible říká: „Střež své srdce.“
Nemůžeme tedy následovat své srdce bez morálních omezení, a to alespoň ze tří důvodů.
A) Nemůžeš následovat své srdce, protože tvé srdce je zrádné a sobecké. Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější, je zoufale zlé. (Jeremiáš 17:9, B21 a KJV)
B) Tvé srdce je někdy rozpolcené. Máš dvě srdce v jedné věci, které srdce budeš následovat?
C) Tvé srdce se mění, zejména když jsi mladý. Tvé srdce se mění rychle. A tak pro kohokoli, kdo navrhuje, že 15 letý nebo 17 letý člověk by měl učinit rozhodnutí na celý život, zejména pokud jde o jeho genitálie, ve skutečnosti mluví o týrání dětí. Měli bychom nechat to dítě nejdříve dospět!
Nyní si projdeme každý z těch tří důvodů. Začněme tím prvním:
A) Tvé srdce je zrádné a sobecké
Uvedu zde příklad, proč vím, že je to pravda, i bez Bible. – Představ si, jak se tak ráno připravuješ v koupelně, podíváš se do zrcadla a z hrůzou zjistíš, že máš na čele OBRAZOVKU! A tato obrazovka velkými písmeny zobrazuje každou tvou myšlenku. Nejde to vypnout, nejde to zakrýt. Kamkoli teď půjdeš, tento displej bude všem neustále ukazovat, co si myslíš. Kdyby se ti tohle dnes ráno stalo, vyšel bys ven z domu? Já bych neopustil koupelnu! Proč? Protože tvé i moje myšlenky jsou špatné, ve skutečnosti často odsuzují.
Studie ukazují, že posuzujeme toho, koho poprvé potkáme, během prvních čtyř vteřin. Děláme si úsudky. Proto si nemůžeš zapamatovat jména, když někoho potkáš, protože si říkáš: „Ty jo, to je snad nejošklivější košile, jakou jsem kdy viděl!“ Nebo: „Kde ses nechal ostříhat, v Lidlu?“
Tvoje myšlenky jsou špatné, moje taky. Posuzujeme a soudíme. Ptáme se sami sebe: „Chci vůbec tuto osobu znát? Co pro mě může udělat?“ To je to, co se nám honí hlavou. A Bible tuto naši podstatu, popisuje na mnoha místech. Jeremiáš to říká takto: Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější, je zoufale zlé. (Jeremiáš 17:9)
Kdokoli říká, že lidská srdce jsou v podstatě dobrá se nikdy nestaral o dvouleté dítě. Je třeba naučit dvouleté dítě říkat: „moje“? – Ne! Dvouleté dítě to už ví. Musíme ho naučit se o věci dělit, protože máme sklon k sobectví! Máme sklon ke zlu. Je snadné být špatný, je těžké být dobrý.
Víme, že vztahy a manželství jsou obtížné. Proč? Protože když dáme dohromady dva zlomené lidi, budou problémy. Všichni máme sklon k sobectví. Nechceme sloužit tomu druhému, chceme, aby nám bylo slouženo.
Rodney Dangerfield jednou pronesl slavnou větu: „Moje žena a já jsme byli 20 let šťastní …a pak jsme se potkali!“ 😅
Vztahy jsou obtížné. Problém je, že v mnoha případech je svobodný život ještě těžší. Moje žena se na mě dívá jako na stroj na posvěcení (pročišťování)! Ha! To je to dobrý přístup, ne? – „Štveš mě, a fakt na tebe nechci být milá, ale budu milá, protože vím, že jsem stejně sobecká jako ty.“ Všichni jsme sobečtí. A právě proto nemůžeme následovat svá sobecká srdce. Pokud je následovat budeme, nebudeme se pak podobat obrazu Ježíše – což je Boží cíl pro nás – naopak budeme se více podobat Satanovi.
Takže, naše srdce jsou zrádná a proto se jimi nemůžeme řídit. Dokonce i studie od „Babylon Bee“ zjistila, že 100 % mužů by snědlo jakékoli ovoce, které by jim podala nahá žena! 😅 Myslíš si, že kdybys byl Adam, nehřešil bys? Kdepak, udělal bys to samé!
B) Tvé srdce je někdy rozpolcené
Druhým důvodem, proč nemůžeš následovat své srdce bez morálních omezení, je to, že tvé srdce je někdy rozpolcené. Můžeš mít dvě srdce ohledně jedné záležitosti. – Například chceš se cítit dobře a být v kondici, ale také máš rád koblihy s polevou. Proč je tvé srdce rozpolcené, protože nemůžeš mít obojí! Možná se chceš usadit a založit rodinu, ale na druhou stranu možná chceš mít více partnerů. Nemůžeš mít obojí, buď jedno, nebo druhé, když se oženíš, nemůžeš mít více partnerů. Nevím, jak to máte vy, ale když jsem se já oženil, hodilo to pokličku na mé randění.
Můžeš mít dvě srdce v čemkoli. Jako, chceš mít tu novou krásnou věc, ale na druhou stranu máš druhé srdce – nechci se zadlužit, nechci každý měsíc pociťovat tlak dluhů. – Které srdce budeš následovat? Můžeš mít srdce, které říká, že chce následovat Ježíše, a na druhou stranu chceš být přijat kulturou, společností a okolím. Chceš, aby tě lidé měli rádi. – Které srdce se rozhodneš následovat? Musíš se rozhodnout, nemůžeš následovat obě.
Víš, co říká Jakub v Bibli o těch, kteří se snaží následovat obě? Jsou nerozhodní! – Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane; je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí. Jakub 1:6-8 (ČEP)
Musíš se rozhodnout. A pokud chceš, aby se ti dařilo, pokud chceš být šťastný, nemůžeš se řídit pouze svým srdcem, svými myšlenkami a touhami.
C. S. Lewis ve skutečnosti poukázal na to, že veškeré štěstí vyžaduje sebeovládání. Řekl: „Když podlehneš všem svým touhám to pak zjevně vede k nemocem, žárlivosti, lžím, utajování a všemu, co je opakem zdraví, dobré nálady a upřímnosti. Pro jakékoli štěstí, i v tomto světě, je zapotřebí značné sebeovládání.“ – Značné sebeovládání!
Nevím, jestli jste viděli ty studie, které ukazují, že dokázat odložit sebeuspokojení je nezbytné pro úspěch v životě. Pokud dokážete odložit sebeuspokojení nebo okamžité uspokojení, je pravděpodobné, že budete úspěšní. Pokud to nedokážete, nebudete.
V jedné studii, nechali dítě na 5 minut v místnosti, položili na stůl lentilku a řekli mu, že pokud ji nesní, přijdou a dají mu dalších pět. Z té studie vyplynulo, že existují tři typy dětí: jedno dítě ji sní hned, druhé dítě počká a za pět minut dostane další, prostřední dítě položí hlavu na stůl, vyplázne jazyk a pokusí se ji trochu olíznout. Když provedli dlouhodobou studii, zjistili, že ty děti, které dokázaly počkat, jsou pak v životě mnohem úspěšnější.
Nemůžeme následovat každou svou touhu, musíme dokázat odložit své uspokojení, pokud chceme být úspěšní, to je to, co říká Lewis.
Svoboda neznamená, že mohu dělat, co chci, kdy chci a s kým chci. Svoboda znamená být schopen dělat to, co vím, že bych měl dělat. To je svoboda. Pastor John Mark v Portlandu v Oregonu, to vyjadřuje takto: „Podlehnout touhám našeho těla nás nevede ke svobodě a životu, jak si mnozí lidé myslí, ale naopak k otroctví. A v nejhorším případě k závislosti, což je prodloužená sebevražda způsobená zábavou a rozkoší.“ Pokud jste závislí na pornografii, jedná se o prodlouženou sebevraždu prostřednictvím rozkoše. Pokud jste závislí na drogách, je to opět prodloužená sebevražda skrz potěšení. Pokud jste závislí na alkoholu nebo uznání nebo čemkoli jiném, na penězích atd., je to stále prodloužená sebevražda prostřednictvím „radosti“, protože nejste svobodní, když jste něčeho otroky. Proto o tom Pavel tolik mluví v knize Římanům 6:18 Tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky spravedlnosti.
Nebuďte otroky hříchu, buďte raději otroky Krista, protože když jste závislí, nejste svobodní. Nemůžeme se řídit jen svým srdcem, protože je nejzrádnější a rozporuplné. Víte, že lidé, kteří jsou závislí, vás okradou, aby mohli uspokojit svou závislost. Nechtějí to udělat, tak se omluví a řeknou: „Už to nikdy neudělám.“ A pak to udělají znovu. Jejich srdce je rozporuplné, že? Snaží se dělat obojí. Nedokáží si udržovat dobré vztahy, protože se nestarají o své zdraví.
