Převyprávěno Lenkou Schmidt
Jednoho dne se Bůh rozhodl, že pošle na zem andílka Prosítka s velkým košíkem, aby sesbíral prosby a modlitby od lidí. Andílek prolétal celou zemi křížem krážem. Navštívil chudé i bohaté, šťastné i ty smutné, truchlící i veselé, hladové i nasycené. Letěl k dětem, k dospělým, k mladým i starým. Navštívil vězení i dětské domovy a domovy pro seniory, nemocnice i ústavy. Byl ve vilách, v bytech, domcích i slumech, prostě na nikoho nezapomněl!
Vrátil se do Nebe k Božímu trůnu s košem plným lidských přáních. Sesbíral vše, oč žádali, ať už to byli velké věci, jako je uzdravení vážně nemocných, nebo něco, co by se mohlo zdát jako prkotina. (Ale pro Boha není přece nic prkotina! On bere vážně vše, o co Ho požádáme a dělá mu radost, když si řekneme o pomoc. Vždyť je naším nebeským Otcem a my jsme Jeho děti a tak moc Mu na nás záleží!) Bůh byl šťastný, že mohl svým dětem na zemi vyhovět a udělal vše proto, aby všem, kdo si o něco řekli, co nejlépe odpověděl.
Když jeden moc hodný a miloučký andílek, který se jmenoval Oslavínek, tohle všechno uviděl, požádal Boha, jestli by také mohl jít na zem a sesbírat od lidí všechna poděkování. (Měl Boha totiž moc rád a tolik Mu chtěl udělat radost.) Neušlo mu totiž, jak moc práce a organizace ta spousta modliteb vyžadovala. Kolik andílků muselo být do díla zapojených, jak moc a těžce pracovali na tom, aby se určití lidé setkali, aby si dokázali říct pěkné věci, chovali se k sobě hezky, navzájem si pomáhali a tak dále….
Tak náš maličký andílek Oslavínek vyrazil. Prolétal celou zemi ze severu na jih, z východu na západ, i na ostrovech byl, i na vysokých horách, v horkých pouštích, na lodích i v letadlech, všude se dostal a všechny osůbky, které Boha o něco požádali, se mu podařilo navštívit. Ale k jeho velkému překvapení letěl zpátky do Nebíčka k trůnu svého drahého Boha s tíhou v srdci, nikoli v košíku…. Jak jen bude moci Bohu svůj košíček ukázat?
Když stanul před trůnem, Bůh se naklonil a nahlédl dovnitř košíku. Jen málo, velmi málo poděkování v něm nalezl. Přes Jeho krásnou milující tváří se mihl stín, Jeho oči naplnil smutek, snad i slza se Mu v nich objevila? Tolik, tak moc, dal do Svých odpovědí na lidské touhy, a tak maličko vděku v košíku bylo.
Maličký andílek také posmutněl… a pak dostal bezvadný nápad! Pošle tenhle příběh lidem na zemi, aby příště, až pro ně Bůh něco krásného udělá, nezapomněli Bohu poděkovat.
Takže až příště radost budeš mít, nezapomeň se o ní se svým nebeským Otcem podělit! Naplníme spolu košík maličkého andílka až k přetékání, co tomu říkáš? Jdeme do toho? – Nechť Tě Boží láska všude provází!
Za všechno děkujte. (Bible, Tesalonickým kapitola 5, verš 18)
