Tess, šikovná osmiletá holčička, zaslechla jednoho dne, jak se její maminka s tatínkem baví o jejím mladším bráškovi, Andrewovi. Pochopila z toho, že je velice nemocný. Příští měsíc se budou stěhovat z domu do bytu, protože tatínek nemá dost peněz na účty za doktory a za dům. Nyní by Andrewa zachránila jen velmi drahá operace a vypadalo to, že jim peníze nikdo půjčit nemůže. Slyšela, jak tatínek nešťastně šeptá plačící mamince: „ Teď ho zachrání jen zázrak!“
Tess šla do svého pokojíčku a vytáhla ze své tajné skrýše v šatníku skleněnou nádobu. Vysypala všechny drobné na podlahu a pečlivě je spočítala, dokonce třikrát. Musela vědět, kolik přesně má. Nemohla udělat chybu. Opatrně vrátila drobné do pokladničky, zašroubovala víčko a vyklouzla zadními dveřmi. Šla šest bloků do lékárny s velkým červeným nápisem nad dveřmi.
Trpělivě čekala, až se jí lékárník začne věnovat, ale měl moc práce. Tess začala hlasitě přešlapovat, aby vydala vrzavý zvuk. Nepomohlo to. Zakašlala co nejsilněji, jak dovedla, ani to nezabralo. Nakonec ze své nádobky vyndala čtvrťák a začala jím klepat na skleněný pult. To už zabralo!
„A copak by sis přála?“ zeptal se lékárník nepříjemným tónem. „Povídám si tu se svým bratrem, kterého jsem roky neviděl,“ řekl, aniž by čekal nějakou odpověď na svou otázku.
„No, chci s vámi mluvit o svém bráškovi,“ řekla Tess. „Je opravdu moc nemocný a já mu chci koupit zázrak.“ „Co prosím?“ řekl lékárník. „Jmenuje se Andrew a něco špatného mu roste v hlavě a tatínek řekl, že teď už ho zachrání jen zázrak. Tak kolik stojí zázrak?“, řekla holčička naléhavě.
„Je mi to líto, ale nedokážu ti pomoct, zázraky tu neprodáváme,“ řekl lékárník o něco milejším hlasem. „Ale pane, vy to nechápete, mám peníze! Pokud to nebude stačit, seženu zbytek. Jen mi řekněte, kolik to bude stát, prosím!“
Lékárníkův bratr byl velice dobře oblečený muž. Sklonil se a zeptal se dívenky, „Jaký druh zázraku tvůj bratr potřebuje?“
„Nevím,“ odpověděla Tess se slzami v očích. „Jen vím, že je hodně nemocný a maminka řekla, že potřebuje operaci. Ale tatínek na ni nemá peníze, tak to chci zaplatit já.“
„Kolik máš?“ zeptal se pán. „1 dolar 50 centů,“ odpověděla dívenka skoro neslyšně. „Je to všechno, co mám, ale můžu sehnat víc, jestli to bude zapotřebí.“
„No, to je náhoda,“ usmál se muž. „Dolar 50 centů je přesně tolik, kolik stojí zázrak pro malé bratříčky.“ Jednou rukou si vzal peníze a druhou vzal Simonku za ruku. „Rád bych mluvil s tvými rodiči. Uvidíme, jestli budu umět ten druh zázraku, který bude potřeba.“
Ten dobře oblečený muž byl Dr. Carlton Armstrong, chirurg specializující se na mikrochirurgii. Operaci provedl zdarma a zanedlouho byl Andrew zase doma a dařilo se mu dobře. Maminka a tatínek spolu probírali řetěz událostí, který je až sem dovedl. „Ta operace,“ zašeptala maminka, „byla zázrak. Zajímalo by mě, kolik by to stálo.“
Tess se usmála. Věděla přesně, kolik stojí zázrak – jeden dolar a padesát centů – plus víru malého dítěte.
